SPIKALY

Valdštejnsko (Waldsteinruhe)

Uprostřed lesa Valdštýna, severně od Březovic, jest mýtina do kruhového tvaru, zde stávaly do roku 1904 budovy, který v témže roce byly strženy, jelikož byli v dosti špatném stavu.

Byly to budovy pro odpočinek hostí při honech, postaveny byly za Markéty roz. Černínové, vdovy po Františku Josefu z Valdštejna (+1722), nechal postavit její syn František Arnošt z Valdštejna (1706–1748). Zakladatel mnichovohradišťské rodové větve.

V těchto lesích, zde byla zřízena obora. Lesy jsou převážně borové.

Byla zřízena asi již v 17. století, jako jinde ve valdštejnských lesích a také zřizovali bažantnice. V roce 1833 tu byla jelení zvěř a taky daňčí zvěř. Poslední odlovený kus velké zvěře byl odloven roku 1904, tím i skončil zdejší chov této krásné zvěře. Jenže se sem daňčí zvěř zase vrátila o sto let později. Daňkům se tu jinak v lesích daří podnes. Také se pomalu rozšiřuje dále od Valdštýna do ostatních honiteb. Je krásnou podívanou a také loveckým zážitkem.

Vraťme se však zpět k tomuto místu. Neboť tato mýtina má v průměru asi 260 m. Z níž vybíhalo paprskovitě osm cest, tzv Alejí. Uprostřed mýtiny byla zahrada a v ní nasypaná výšina s dřevěnou besídkou. Od ní severovýchodně stávalo několik pavilonů, dnes již zbořených. Také tu stávala kaple Panny Marie, jež byla vysvěcena 4.5.1725.

Tyto budovy, tedy pavilony, byli pojmenované po šlechtických hostech, rodinách, později i očíslované, jako osady Valdštejnska, patřící pod katastr Březovice. Očíslování proběhlo v roce 1771, dle nařízení.

Čp.80 jest Auersperský.

Čp.81, 82 jest herna, a knihovna.

Čp.83 Schwarzenberský.

Čp.84 byla kaple.

Čp.71 pavilon černinský.

A další hospodářské budovy a hájovna

Dané pavilony měly každý uprostřed chodbu, která procházela napříč budovou a vycházela v zahradě do lipového stromořadí, jdouce paprskovitě ke glorietu. A také dále danými alejemi a cestami. Z mapy z roku 1842 jest viděti, že Bezdědická cesta již neexistovala. Dnes je krátce ještě cesta průchozí, asi 200 m, kde se napojí na nové lesní cesty, Ale původní směr na Bezdějčka se v zarostlém porostu ztrácí, jsou vidět náznaky a zářezy v zemi, kudy cesta vedla. Na kole nelze projet. Stromy popadaný.

V zdejší oboře a pavilónech zde pobýval, jako host 17. října 1804 panovník František I. se svou chotí. Na paměť této návštěvy byl pořízen chronogram:

FranCIsCVs Caesar VIsIs CVM ConIVge

BolIs obtVLIt hIC sVperIs Vota preCesque

sVas.

Bohužel v roce 1854 byly všechny budovy sešlé a o padesát let i zbořeny. Zůstalo akorát stát stavení čp.80, tedy Auersperský pavilon, který byl zbudován na myslivnu a čp.81, který byl přestavěn na stáje.

Myslivna má 18,4 m délky, 10,9 m šířky a jest vysoká 8 m.

Sochy granátníků

Dvě sochy granátníků, kteří stojí pod přístřešky na Granátnické, jinak Pankrácké aleji. Nedávno těmto sochám někdo ukradl obě dřevěné hlavy. Naštěstí kradené krásně malované a vyrobené hlavy se našli u překupníka. A hlavy jsou tu zpět.

Sochy jsou potom tesané z pískovce 2,9 m výšky a také polychromované, na čepicích jest znak Valdštejnů.

Tyto sochy znázorňují valdštejnskou rotu, která bojovala ve válce o rakouské dědictví Marie Terezie proti Prusům. Byla to rota Františka Arnošta z Valdštejna. Tedy toho, co zde nechal postavit pavilony.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Severně od mýtiny jest zbytek sochy, která patřívala sv. Janu Nepomuckému. V jeho průčelí byl tesaný chronogram (1792)

DIese BILDsäVLe errIChtete

fraV fraV SophIa

GräfIn Von WaLDsteIn

gebohrene GrafIn Von Sterberg

Toto sousoší nechala postavit v roce 1792 hraběnka Žofie ze Šternberka, jejž byla manželkou Jana Vincence Ferreriuse z Valdštejna. A dcera nejvyššího hofmistra Marie Terezie Františka Filipa ze Šternberka.

Ještě zajímavost, našel se zde šípový hrot a mlynářská sekera, které jsou uloženy v muzeu Podbezdězí (bělský zámek).

Sepsal Václav František Pekař ze Spikal.