SPIKALY

Vybrané roky ze spikalský kroniky

Zápis z roku 1918

1918 – Opětné násilí. Nový rok běsnění válečného počíná útiskem zemědělce. Zavedeny zastavěné rekvisice obilí, brambor, řepy, sena, slámy, veškerého omastku. Chlévy zejí prázdnotou, a kdyby byly i naplněny, není dostatek lidí, kteří by pracovali. Vláda dává na práce zajatce různých národností (u nás Srbové), kteří ani přibližně nedovedou pracovati. Všude jeví se úpadek, snad mohli bychom nazvati rozklad.

V únoru zemřel (z čp.14) pan Mareš František v Opavě, na zápal plic. Nedostává se již tabáku, kuřáci obdrželi tabačenky, na pokrmy byly také „enky“: chlebenky, moučenky atd. Náruživci počali kouřiti ústi různých stromů a bylin. Trafikanti činili výborné obchody s kuřivem, hostinští s pivem, které „teklo“ jen pro určitý druh lidí. Obchodníci jinými „enkami“ plnili truhlice zlatem. Blahoslovená tak válka a vznikla nová modlitba „Pane dej nám válku ještě na dále!“

Nedostatek všeho dosáhl vrchole ve všem. Armádě nedostává se kovu. Brány jsou vhodné kovy: hmoždíře, zvony, lžíce, píšťaly od varhan, tak i v naší milé obci vzat zvon 5.3.1918. Snad mohl býti zachráněn?! Mnohde tyto zvonky byly ukradeny vlastními občany a schovány. My jsme byli příliš oddaní naší vrchnosti a pomáhali jsme ubíjeti naše bližní! (pozn. Zvon ve Spikalech byl od rok 1816 pověšen na jedné z líp na návsi, na který zvonil obecný ponocný).

Jest nemožné déle vydržeti!

A přece tento nejtemnější rok na svém sklonu ozářen byl jasan slunka SVOBODY.

Centrální mocnosti od Dohody byly poraženy a nám dne 28. října 1918 dán dar po 300 let žádaný „Samostatnost české vlasti.“ Žlutočerná hydra padla. Omezení duševně „z milosti boží“ jako bezhlavé ovce prchají ze svých hradů a různých těch a různých těch burgů před andělem svobody, míru a bratrské demokracie - .

Do domovu svých, do náručí miláčků, vrací se zubožení bojovníci, které po čtyři léta nesli na bedrách svých pokoření a jho služby nízkosti. Nám vrátili se krokem vítězů, kteří pomohli bořiti rakousko-uherské bašty, pán Jíra Václav, p. Turek Václav, Čeleda Karel, Havlas Josef, Jíra Václav mladší, Kovařič, Khýn Václav, Holub Josef, Hegr Karel.

Později: Pan Jíra Josef, jako legionář italský, ihned však odjel bojovat na Slovensko napadené Maďary. Pan Vidner Václav jest na Rusku, kde osvobozuje ujařmenou zem despotismem, v řadách legií československých.

Dne 18. listopadu v 5 hodin večer, vypukl oheň ve statku čp.4, jemuž lehla celá střecha za oběť. Spodek zachráněn (Obytné stavení).

Tohoto roku zemřel nejstarší občan a nejlepší pamětník bývalých časů pan Douša Václav, rolník z čp.9.

Zápis z roku 1938

Rok 1938 Zvláštním úkazem započal.
V 21 hodin dne 25. ledna zrudla severozápadně část oblohy – Záře stoupala asi do 1/3 až 2/3 oblohy a promísená bílými sloupy světelnými. Zprvu každý se domníval, že někde zuří obrovský oheň, což utvrzovalo i silné vytí psů. Krásný úkaz této polární záře trval asi ¾ hodiny.

V časném jaře, přišlém již v únoru, vysázel pan Moc František sad za obcí u lesa 339/3.

Úroda sena byla velmi pěkná, obilí ale polehlo.

Rok tento byl počátkem utrpení našeho lidu, naši vlasti. 21. května, pod záminkou osvobození utištěných pohraničních Němců, kázal „Vůdce říše“ Hitler Adolf, bychom postoupili území pohraniční říše. V Mnichově sešla se porada Hitler s Chamberlainem. Kvůli dobré vůli a „udržení“ prý „mím“ obětovány lačnosti německé.

Částečnou mobilisací obsadili naší hranice, kde byli bohopusté výtržnosti. Z naší obce odešli k vojsku: páni Jíra Rudolf a Ladislav, Bechyně Václav, Žert Zdeněk.

Pak nasal odsun vojska od t. zv. „Sudetenlandu“ a zaměřeny jsou nové hranice. Nám nejblíže byla za Březovicemi. Hranice střežena „ordnery“.

Veškeré dříví dováženo z lesů valdštýnských, nyní jsme musili prositi o povolení překročení hranic. Uzmutý nám kraj při pohledu vzbuzoval v nás odpor a smutně dívali jsme se na „náš“ Bezděz, se zaslzenými očmi.

Rok 1948

Rok 1948 počal mírnou zimou, sníh roztál a celý leden pršelo. V únoru par mrazíku -15°C, něco sněhu, který 6. března počal táti a teplý déšť 8. a 9. března sníh odstranil. Obilí počalo zelenati a sílilo nadějí do budoucna.

26 února podala dosavadní vláda demisi, strana KSČ ujala se vlády, v čele s Klementem Gottwaldem. Zvoleny akční výbory a utvořená jednotná fronta národní. V čele akčního výboru: Vetešník Karel z čp.19 – předseda, Jechuntál František z čp.22 – místopředseda, Khýn Václav z čp.12 a Langr Václav z čp.26.

Za Čs sociál. Žert Zdeněk z čp.11 a Vitmajer František z čp.26.

Za čs. Stranu lidovou Jíra Ladislav z čp.5

Pak zvoleny akční výbory stran zastoupených v akčním výboru národní fronty.

Za čs. Socialisty: Douša, Žertová, Šubrtová, Polívka a Žert Zdeněk.

V jaře t. r. ujímá se opuštěné paní Šágrové z čp.4, Vidner Zdeněk z čp.6. Vede i pomáhá v hospodářství.  Žně byly ztíženy mokrem a obilí narostlo i v panácích. Výsledek sklizňový dobrý u řepy a brambor výborný. Po žních ukončily deště a nyní 4. měsíce nepršelo, tím země utvrdla na kost. Dobývání brambor a řepy, zvláště na „červenici“ velmi ztíženo, Vyorávky řepy se zohýbaly při traktorech. Osivo ozimu velmi špatně, aneb vůbec nevzešlo. Dodávky obilí, masa, vajec, mléka a drůbeže plní se úplně, takže Spikaly jsou mezi prvními obcemi