SPIKALY

Husův kámen v Dolcích ve Spikalích

Všeobecná fakta o Husovi a Husově kameni.

1. Kamenný pomník postavený k upálení Mistra Jana Husa umístěný v Kostnici.

2. Pomník k 500 výročí upálení Mistra Jana Husa s lípou, lidově nazývaný jako „Husův kámen“ nebo tzv. „lipka.“ Husovy kameny jsou na různých místech v Čechách a na Moravě (Český Brod, Střelice u Brna, Habry, Nové Město nad Metují, Lázně Bělohrad atd.)

3. Husův kámen, má někdy okolo sebe 7 menších kamenů se jmény význačných představitelů husitského hnutí: Žižka, Prokop, Roháč, Chelčický, Jeroným, Štítný a Milíč.

4. Z knihy Dr. Dagmar Kalivodové – Pecháčkové „Skalsko“ – Roku 1402 zesílily stálé spory mezi českou šlechtou, Václavem IV a Zikmundem. Jedna z těchto akcí bylo tažení Zikmundova vojska naší krajinou. Směřovalo k hradu Bezděz, aby vyrvalo z rukou Václava IV. Bezděz padl zradou do Zikmundových rukou.

5. Roku 1402 byl rektorem Karlovy university M. J. Hus. Krajovou zajímavostí je, že tohoto roku M. J. Hus byl promotorem (vysokoškolský hodnostář, provádějící promoci) Zdislava ze Zvířetic.

6. Šimák nám sděluje, že v roce 1406 měli Husité sympatie na Mnichovohradištsku: „Roku 1406 již k Husovým stoupencům náležela většina lidu i šlechty na Hradištsku.“ První husité sem přišli roku 1419 a vypálili Klášter u Mnichova Hradiště. Roku 1420 bylo však celé severní Bělsko katolické. Roku 1421 přitáhl Žižka a díl Orebitů a zabral Bělou. Roku1421 Mladá Boleslav přistoupila k Bratrstvu Táborskému. Roku 1423 znovu táhl Žižka naší krajinou směrem k Dubé. Roku 1423 jsou zprávy o tom, že husita pan Smiřický (pražan) sbíral u Bezna – Sovinek vojsko podobojí. Roku 1425 táborita Jan Čapek ze Sán, pán na Krucemburku, vypálil Bělou a spolu s Mladoboleslavskými husity obsadil velké území. Hrad Valečov byl tehdy nazýván Malý Tábor. Celá krajina byla kališnická ještě roku 1426, „kdo však zde potom rozhodoval po nešťastné bitvě u Lipan, o tom prameny mlčí.“

7. Z knihy F. S. Janovského „Dějiny tolerančního sboru v Kovánci“. V roce 1915 k 500tému výročí Mistra Jana Husa byl tiše bez slavnostních řečí odhalen Husův pomník v Praze na Staroměstském náměstí od Ladislava Šalouna.

Co jsem zjistil o Husově kameni v Dolcích ve Spikalích a podklady s tím asi související:

1. Kovánecký sbor se v roce 1915 připravoval k Husovým oslavám. Podle pokynů církevních úřadů vykonána podomní sbírka na Husův fond, ale uvažováno více jak výrazně v této době projevit přihlášení se k Husovu programu. A tu 13. června 1915 Antonín Hons ve schůzi staršovstva referuje, že na památku 500tého jubilea upálení M. J. Husa jest úmysl postaviti na Kovánci památný kámen a desku (ze schůze v jednacím protokolu. O Husových oslavách jednáno ale i dříve, např. 31. března 1915)… takže vybudování a odhalení prostého pomníku Husova se stalo manifestačním projevem všeho občanstva Kováneckého. Na pozemku Pavla Pecháčka (pozemek nahrazen jiným, darovaným Ant. Honsem z Kovánce). Postavený pomník jest tohoto tvaru: na kamenné desce spočívá krychle kamenná, komolých hořeních hran, na ní vztyčen obelisk, ukončený kalichem. V přední části černá deska s nápisem: „1415 – 1915 – Památce Mistra Jana Husa Vzdělávací odbor hasičského sboru obce Kovánec. Pravda vítězí!“ Okolí parkovitě upraveno. Busta Husova umístěna na tomto pomníku až v roce 1919. Za okupace Říší sejmuta a ukryta. Dne 15. 7. 2010 jsem zjistil, že busta byla ukradena.

2. Výpis podkladů jsem ještě 19. 7. 2010 doplnil o to, co jsem napsal v Kováňské kronice za dobu, kdy byl řídícím učitelem Jan Kaska. Řídícím učitelem se stal 14. června 1913 a odešel z Kováně do důchodu v roce 1928. Zemřel 16. 5. 1931.

(pozn. již dále nebudu pokračovat v už tak zkráceném výpisu pana učitele Kasky, který pokračoval v této filozofii ještě více jak jednu stránku. Můj osobní názor je, že tento učitel je nejen člověk vyznačující se zejména bludy vztahovačnosti čili paranoiou, ale je i neobyčejně domýšlivý, který své chyby omlouvá a musí se neustále vychvalovat a navíc ještě se vytahuje svými známostmi. Jeho povaha se mi nelíbila už dříve, což je zřejmo z minulých poznámek, aniž bych věděl, k čemu se v tomto roce (1924) dopracoval. Pokud se můj názor na tohoto pana učitele nebude někomu líbit, tak mé poznámky může vyškrtnout, ale nemohl jsem si je odpustit).

 Navíc se tento učitel každého nadřízeného bál a každému nadřízenému se chtěl svojí podlézavostí zavděčit i faráři Kuškovi.

            V roce 1909 byl dosazen farářem na Kováni pan Josef Kuška, který zde fungoval ještě v roce 1933.

   Dne 28. října  byl zavěšen ve Spiklích zvonek v kapličce se zvoničkou a byl posvěcen duchovním správcem panem farářem Josefem Kuškou z Kováně, na jméno a ku cti svatého Václava. Do kaple ve zvláštním pouzdře měděném byla vložena pamětní listina 3. prosince 1933.

3. Dne 5. června 1922, na podnět učitele a předsedy spolku legionářů pro Kováň a okolí Antonína Novotného, uspořádána byla na paměť upálení mistra Jana Husa veliká slavnost na památném Hrádku u Spikal. Na slavnosti zastoupeny byly: spolek legionářů pro Kováň a okolí, za jehož vedení se slavnost konala, sokolské jednoty, hasičské spolky, spolek Volná myšlenka a mnoho obecenstva (do 3 000 lidí) z okolí. Oslavu zahájil pan učitel Antonín Novotný, o významu mistra Jana Husa promluvil učitel Erben z Nymburka. Bylo vidět na účastnících slavnosti, že řeč jeho působila na ně dojmem velice mocným. Při slavnosti účinkovala hudba a školní dítky nejvyšších stupňů z Kováně, Katusic, Spikal a Sudoměře zapěly písně: „Kdo za pravdu hoří“ a „Hranice vzplála.“ Na nejvyšším místě Hrádku zapálena hranice. V protější skále na kováňské straně bylo vidět ozářený kalich.

4. Po vyčištění kamene od bahna a mechu v úterý 6. července 2010 (na výroční den upálení M. J. Husa) jsem kámen vyfotil. U kamene jsem byl s dětmi. Obtěžovali nás tam nejen komáři a mouchy, ale i klíšťata, kterých jsme nasbírali po těle asi 10 ks, proto jsme museli brzy odejít pryč.

            První rytina je zapuštěná do kamene a je jasná a dobře čitelná. Jsou na ní dvě lipové         ratolesti v horní části, a nápis s křížem uprostřed, v dolní části dva nápisy pod sebou:

                       OBĚTEM†VÁLKY

PRO PRAWDU

A PŘESWĚDČENÍ

Na boku kamenu je vyryto datum 17. 9. 1926 a pod ním V. a vedle je totéž datum a pod ním J. L. Není jasné, jestli je to datum vyrytí, nebo je tam vyryl nějaký návštěvník.

Druhou rytinu (která je na straně vyrytých dat) se mi nepodařilo dobře vyčistit, a proto se tam budu muset vrátit znovu. Nápis nebo reliéfy nejsou čitelné, jen v pravém spodním rohu je 975 nebo to může být 915 (možná, že to je zbytek data 1915 a zbytek reliéfu asi někdo úmyslně zničil, protože je na něm spousty vytlučených děr). V horní části jsou částečně vidět ratolesti. Rytina je také zapuštěná do kamene a ve spodní části zapuštění je vyryto J S.

Dne 27. července jsem se vrátil ke kameni a vyčistil zbytek reliéfu. V horní části jsou tak jako u první rytina dvě ratolesti (ale není z nich jasné, jestli je to lípa). V dolní části je číslice, jak jsem již psal. Na spodní hraně jsem našel mimo J S ještě J J a to asi třikrát (viz fotky). Od vrchu reliéfu směrem dolů jsou důlky a totéž platí i zleva doprava. Šířka vytesání důlků do reliéfu je cca 5 cm a do hloubky daleko větší, než jsou ratolesti a letopočet. Po vyfocení z větší dálky je jasně zřetelné, že je to kříž.

5. Od paní Kuntošové z Katusic jsem dostal opsaný text, který získala od pana Houžvice: Husův kámen. „Tento kámen spadl ze skály 6. 7. 1915 a je podoben kamenu v Kostnici. Jak (? Nevím proč je zde slovíčko jak nebo to může být tak) tento kámen byl evang. církví zasvěcen též M. J. Husovi a pozlacenými písmeny opatřen. Kousek dál na palouku byla vysazena lípa, u které se po válce stavěli hranice na den upálení M. J. Husa v Kostnici 6. 7. 1415. Učitel Štrobach spolu s dětmi školními tu kolem kamenu vše upravoval – vysazoval květiny. Za chorálu při slavnosti a zpěvu byl oheň zapalován.

6. Od pana Kuntoše z Katusic jsem dostal „Protokol“ ze zápisu schůze ve Spikalích: mimo jiné se v něm píše…“Volné návrhy.  Pan Douša navrhuje a předkládá žádost Sokola obce Katusic, by osada Spikaly dovolila vytesati jméno Jana Husa na balvaně u studánky v Dolcích, v době válečné se zřítící a zřídit zátiší okolí jeho na počest památky tohoto. Pan Holub navrhuj, by byla za tím účelem zvolena tříčlenná komise a ta aby prozkoumala zdaliž by zřízené zátiší nebylo na újmu naší obce, jelikož se tam v oněch místech nachází kamenný nepostradatelný lom pro osadu Spikaly. Do oné komise zvoleni byli pánové: Šágr Václav, Jíra Václav a Šturma Josef. Zvolení volbu přijímají a osadní zástupce tento návrh schvaluje jednohlasně…“ Konec protokolu „Více žádných návrhů nestávalo, protokol skončen a podepsán. Ve Spikalích dne 5. března 1920 Jíra Václav starosta. Havlas Josef a Šturma Josef.“

Můj závěr ke dni 15. 7. 2010:

Jak z výše uvedeného vyplývá, ve Spikalích na Dolcích existovaly pravděpodobně dva Husovy kameny. Je zajímavé, že první Husův kámen spadl přesně na 500 výročí upálení M. J. Husa, proto si myslím, že pokud je tato zpráva pravdivá, někdo jej shodil úmyslně a byl pravděpodobně i úplně zničen, protože se nenašly zbytky tohoto kamene. Že spadl za 1. světové války, je potvrzeno jak výpisem od pana Houžvice, tak i z „Protokolu“ ze Spikalské schůze 1920. (Zatím mi není známo, kdy byl první Husův kámen vytvořen, buď po upálení M. J. Husa v Kostnici v průběhu husitských válek a pohybu těchto vojsk tímto krajem jak je popisováno výše, ale pravděpodobnější je, že byl postaven až po roce 1620, jako místo kde se místní lidé tajně shromažďovali a poslední možnost je, že byl vytvořen až po 30. červnu 1781, kdy výnosem Josefa II. byla vydána rezoluce, jíž se rušila platnost náboženských patentů)

Druhý kámen byl vytvořen až po roce 1920, předpokládám, že mohl být vytesán okolo roku 1921 – 1922, protože již v roce 1922 tam byla uspořádána slavnost panem Antonínem Novotným, předsedou spolku legionářů. Kdy spadl druhý Husův kámen, mi zatím není známo, ale vzhledem k tomu, že si ho pamatují na svém místě dnešní padesátníci, když ke kameni chodili se školou, spadl asi někdy po roce 1970.

Můj závěr ke dni 19. 7. 2010 po pečlivém vyčištění druhého reliéfu:

            Po vyčištění druhé rytiny a vyfotografování jsem došel k závěru, že na 95% tento reliéf někdo úmyslně zničil, a místo dat a nápisu zde vytesal špičákem kříž, který je jasně zřetelný až z větší dálky (viz fotografie).  Vzhledem k tomu, že se na kameni objevuje datum 17. 9. 1926 a různé monogramy, předpokládám, že je to datum zničení reliéfu a monogramů jejich škůdců. Proč nezničili i první reliéf, mi není známo. Proto si také myslím, že platí to, co jsem psal výše, že i první kámen někdo zničil úmyslně.

            Do faktů jako bod 2) jsem zařadil řídícího učitele na Kováni Jana Kasku a pana faráře Josefa Kušku, kteří v roce 1915 a ještě v roce 1928 fungovali na Kováni. Názor na řídícího učitele jsem popsal nahoře a pan farář byl nekompromisní katolík (lépe  jezuita), který měl nejen několik konfliktů s dětmi ve škole, ale i s ostatními lidmi, kteří byli a hlavně s těmi kteří nebyli katolíky. (Z důvěrného zdroje z rodiny postižených - rodinu úmyslně nejmenuji, jeden z příkladů, které jsem nenapsal ani do Kováňské kroniky. Na Kováni zemřela čtyřletá holčička z evangelické rodiny. Farář Kuška jí nechtěl pochovat na kováňském hřbitově, dokud nepřejde tato rodina ke katolíkům. A stejně i potom když se tak stalo, nechal pochovat holčičku ke zdi).

           Píši to proto, že si myslím, že buď jeden z nich, nebo oba stáli za zničením kamenů!         

Chci upozornit na to, že můj závěr je subjektivním názorem a že nemusí být pravdivý.

Z bitev a válek nepochází pravda; ta se rodí z myšlenek.

Na Kováni dne 19. 7. 2010

František Krajíček

Kováň č. 19