SPIKALY

Záchrana textů ze stránek webgarden:

ZADNÍ Hrádek

Kopec Hrádek Leží v okrese Mladá Boleslav, dříve okres Mnichovo Hradiště. Mezi vesnicemi Skalsko, Spikaly, Sudoměř a Kování. Zadní hrádek je původně stará obec, bylo zde pravěké i středověké sídliště.Ve středověku zde byl hrad Skála. Rozloha Zadního Hrádku je 50 ha. Jedná se o teplou na vápnitých pískovcích s J až JV expozicí, severní strana je přeměněna v pole a jižně exponovaný svah je porostlý převážně xerotermními společenstvy svazu Festucion valesiaceae> s několika skalními výchozy. V dolní části jsou ruderální společenstva cest a železničních náspů, dále pak vlhké podmáčené louky s Carex gracilit(Ostřice štíhlá) a Carex acutiformis, v okolí pak smíšené lesy. Oblast Zadního Hrádku byla navržena na seznam chráněných území do kategorie přírodní rezervace.

Přístup k lokalitě je ze Západu od obce Sudoměř, kde vede úvoz k dubu s kalištěm, pak cesta končí a musí se přes pole okolo valu. Další přístupy jsou z Východu po strmé stráni. A další je Jižní výstup od Skalska žel. Stanice.

Severně od obce Skalsko, ale již na katastrálním území obce Sudoměř (2,5km na SZ), leží na úzké pískovcové ostrožně zbytky hradiště. Rozsáhlá ostrožna je ohraničena strmými srázy spadajícími do údolí Spikalského potoka na severovýchodě a Strenického potoka na jihozápadě. Na jihovýchodě končí úzkým bradlem o délce 67m a šířce 10m. Za ním, na 1,8ha velké ploše (poloha Zadní hrádek) se patrně nacházela akropole. Šíje je opevněna kromě přirozené skalní brány ještě mohutným valem a vnějším příkopem. Na ploše Zadního hrádku se nachází skalní útvary, které kromě fortifikační funkce posloužilo i jako pohřebiště v 11. a 12.století. Několik desítek hrobů, z nichž část byla umístěna v prostorech vytesaných do skály a přikryta plochými kamennými deskami. Prostor kolem skal byl obvodově opevněn hradbou, po které dodnes zbyl val. Nejlépe je patrný od jihovýchodu k jihozápadu. K této úzké ostrožně na severozápadě přiléhá široká ostrožna, kde se asi nacházelo předhradí (Přední hrádek). Předpokládá se zde příčná hradba, která dnes není v terénu patrná. Logický průběh příčného valu (navazoval by na jihozápadní rokli, která se zařezává do ostrožny) by tak navýšil opevněnou plochu až na 17ha. První opevnění zde vzniklo patrně již v době bronzové, možná až v době halštatské, do které je datováno velké množství nálezů. Husté osídlení zde bylo v raném středověku, některé nálezy jsou datované dokonce už do 8. a 9.století?. Nejpočetnější soubor pak pochází ze století 11. a 12. Vrcholový prostor skal Zadního hrádku, byl zřejmě ve středověku využit pro stavbu dřevěného skalního hradu.

Karel Sellner píše:

Hrádek je prastaré hradiště z dob prvého osídlení Bělska a byl nejen polohou svou
na ostrohu mezi hlavním dolem a klikatou Spikalskou roklí dobře chráněn, ale paty
příkrých strání vroubené skalními sloupy a mokřiska v hlavním dole chránila k němu
přístup. Na pláni byl ostroh přepásán vysokým valem nasypaným od stráně ke stráni. Větší část valu jest již rozvežena na pole a bývalý příkop před valem jest zarovnán. Poloha před valem směrem k Sudoměři jmenuje se Přední Hrádek, jehož část nad Sudoměřským dolemsluje »Vápenné pece«. Za valem směrem ke Skalsku hradiště mírně se sklání a značně úží.
Konečně vybíhá v přirozenou pevnost, kterou obepíná dole u luk pás skal, nad nimiž je příkrý svah a nejvýš opět skalní bradlo, jehož plošina jest urovnána a má řadu tesaných zářezů. To byly kdysi základy srubů. Také na bocích skal jsou dutiny po trámech. Přechod ze Zadního Hrádku k vlastnímu Hrádku chrání pahorek patrně uměle navršený, obtočený dosud zřetelným valem. Snad tu stávala věž a průchod na Hrádek. Na Zadním Hrádku jest také val, ale z doby pozdější. Říká se tu »v šancích« a zde prý usazeni byli v třicítileté válce Švédové a stříleli odtud na Skalsko.

Až do r. 1852 byl Hrádek úplně pustý. Toho roku počal tu kopati P. Václav Krolmus a odkryl mnoho skříňových hrobů t. j. kamením obložených a pískovcovou deskou pokrytých, na všech svazích mezi prvou a druhou řadou skal i dole u jejich paty v údolí.
Nalezl tu množství popelnic, kamenných zbraní a jiných památek po dávno zašlých
pokoleních. Hrádek býval nejdůležitější sídliště v tomto kraji a měl velký význam jako pevné nedobytelné hradiště, vybudované na ochranu rodů, bydlících v jeho okolí. Konopas měl z Předního i Zadního Hrádku mnoho pěkných archeologických nálezů. R. 1864 navštívil Hrádek konservator Beneš a po prohlídce Hrádku popsal toto zajímavé hradiště v Památkách archeologických (díl VI. str. 175 r. 1865). K článku je připojeno 15 obrázků a mapu Hrádku kreslil Konopas. P. Krolmus ovšem v bujné fantasii oživil pohanský Hrádek postavami pohanských kněží a věděl, že vrchní kněz měl sídlo na Předním Hrádku u vápenné pece. Nalezl tu i obětní skálu a u ní žároviště. Na skále byla zvířata zabíjena, některé části byly bohům obětovány, jiné ke společnému spožívání zůstaly, jiné za poklesky
lidské či na poděkování Bohům se dopalovaly. Při tom mrtvoly lidské se tu pálívaly ve vymazaném hliněném kotli (!). Líčí dále posvátný dubový háj v Soudnici, jezírko se »svatocudnou vodou«, v němž prý Vodan přebýval a časem svým lidi topil. Vše to je výplodem fantasie, k níž podklad daly padělané Rukopisy.

Historických zápisů o Hrádku není, ale zdá se, že hrál důležitou úlohu v zápasech
o český trůn proti Bedřichovi, jemuž císař Fridrich Rudovous dal léno na království české.V boji s Bedřichem byl Soběslav poražen a uprchl na hrad Skálu. Praha se vzdala Bedřichovi. Brzy potom pokusil se Soběslav znovu o dobytí trůnu. V prvé bitvě sice zvítězil, ale druhou svedenou v krutém mraze l. 1179 ztratil. Uchýlil se podruhé na hrad Skálu a zde plný rok se statečně bránil. Vida po té době marnost dalšího zápasu, unikl ze země a hrad se vzdal. Není dosud zjištěno, kde hrad Skála stál, ale neobyčejně výhodné položení Hrádku, rozsáhlost jeho hradiště, přístupnost pouze po pláni od Sudoměře jsou podporou domněnky Šimákovi, že Zadní Hrádek jest onen hrad Skála, v němž bránil se Soběslav po celý rok.

Geologie

Kaňovité údolí, až 50 m hluboké, je lemováno pískovcovými skalami, které velice esteticky působí. Krásný je „voštinový" povrch většiny skal. Na mnoha místech jsou „voštiny" pokryty žlutým lišejníkem. Ne nadarmo zahrnuje akademik Jan Filip i toto území do Českého Ráje. V druhohorách se okolo Skalska rozlévalo křídové moře. Jeho zbytky byly stmeleny v pevné pískovce, dnes tak krásně působící.(na stráních skalského údolí i pod Spikaly v Dolcích se dlouhá staletí lámal stavební pískovcový kámen- štuky. Často mají v sobě tyto štuky otisky mušlí, zbytek dávného moře. Geologickým podkladem jsou pískovce převážně vápnité, místy křemité, vytvářející výrazný suk. Na vrcholu jsou pozůstatky po prehistorickém hradišti - vrcholová skalka. Povrch tvoří sprašové hlíny.

        Tato lokalita se nachází na obrovským podzemním jezeře, ze kterého vytéká spousty pramenů a to tady pod Hrádkem. Louky jsou celý rok podmáčeny až kolikrát bažinatý. V minulosti to vysloušeli a byli zde pole. Voda odtéká do Skalského potoka, který pramení pod Vrátenskou horou.

Kam náleží Hrádek morfologicky:

Hrádek náleží do České tabule. Dále se dělí na Jizerskou. Z Jizerské tabule náleží do části Skalské tabule, která se dále dělí na Strenickou a Mšenskou. Mšenská se dělí na Vrátenskou a Sudoměřskou. A právě Hrádek se v té Sudoměřské tabuli nachází.

Dějiny

Pravěk

Tato lokalita je jedna nejvíce bohatých a ještě neprozkoumaných archeologických nálezů.  Vystřídalo se tu spousta kultur, o kterých bude také psáno. O tuto lokalitu se zabývala spousta archeologů, historiků a různých místních obrozeneckých učitelů i s několika lidmi.

Z doby ledové a z doby mezolitu se zde z těchto dob nenašlo, až na jeden nález. Akademik univ. Prof. PhDr. Jan Filip DrSc. Píše: „Skalsko, Střední doba Kamenná? PhC Dagmar Pecháčková nalezla r. 1946 v lese jižně od Sudoměře žel. Stanice drobné rydlo z cukrově bílého křemence, které Karel Žebera pokládá za mezolitické ". Ale  nebylo na Hrádku.      

 V dalším období, v mladší době kamenné-neolitu- začíná na Skalsku silné osídlení. Na Skalsku již byla pře 6 000 lety osada lidu s vypíchanou a volutovou keramikou. Ve školním kabinetě bývala sbírka asi 30 mlatů celých i úlomků z Hrádku. Na poč. 20 století zařadil Hrádek a Skalsko mezi neolitická sídliště s keramikou volutovou. V neolitu zde byla byla nalezena keramika „řivnáčského typu" a keramika nálevkovitých pohárů. Sekerky z této doby jsou v Nár. muzeu.                                                                                                                                                      

V době Bronzové tu měla silné zastoupení kultura Lužická-popelnicové pole. Dále kultura Knovízská, z které vznikla kult. Bylanská, která zde taky byla. A kult. Unětická.R. 1908 našel Karel Buchtela na Hrádku zlomky lužické i starší unětické. Našel zde i 15 kult. Jam bylanských, s kostmi, drtidlem na obilí, přesleny, sekerkou a železným nožíkem. Karel Žebera r. 1945 nalezl na Hrádku množství lužicko-knovízských střepů. V muzeu v Bělé p. Bezdězem pochází z Hrádku bronzový oštěp, bronzový náramek a struska z tavící pece. Zbytky tavících pecí byly nalezeny i na stráni mezi Podkovářským rybníkem a Kováncem a také u Kováně.Na Hrádku ještě dnes pozorujeme valy z opevnění, které asi vznikly v době bronzové. Byly však ještě udržovány později.

 V době železné, kdy byly doby A) starší- Halštatská a za B) mladší- Laténská.                                                           Na Hrádku jež přetrvala lužické hradiště. V době laténské se zde nic nepodepsala. Zdá se že osídlení se přesunulo o 3 km dál, ke Kováni a Katusicím.( Zdá se že lužičtí lidé zůstali ve svých sídlech od doby bronzové, přes období laténské, germánské, i stěhování národů a vystupují v 7. stol. N. l. jako Slované. Jsou to zatím domněnky)

 Bohatými nálezy se můžeme opět pochlubit až stol. 7.-12., Kdy  na Skalsku a na Hrádku žili již Slované. Keramika Slovanů je tvrdá, vypalovaná v pecích, má šedou barvu, je vždy zdobená vlnky nebo několika vlnkovanými vrypy. Není však dosud glazurovaná. Hrádek v té době byl skutečným hradištěm. Skalsko leželo na starém kraji starého hvozdu, jenž odděloval dávné území Pšovanů od území Charvátců a krajiny Lemuzů. Hradiště na Hrádku i na Skalsku trvalo i v době, když Přemyslovci v 10. stol. Založ. Český stát. O Hrádku již r. 1792 píše Riegger. Popisuje nález 2 zlatých kruhů se zavěšeným penízkem a zbytky vlnkovou zdobených nádob.R. 1852 kopal na Hrádku nadšený „pátratel" P. V. Krolmus. R 1864 archeolog Beneš. Pod skalami objevili 25 hrobů a pod nimi i další. R. 1908 při posledním, poměrně soustavném, avšak nedokončeném výzkumu Hrádku objevil Konzervátor Buchtela další řadu hrobů. Někde bylo nalezeno zetleté dřevo, snad z rakví nebo prkna, na němž byli mrtví pochováni. Na vrcholku skal otevřel Buchtela 17 hrobů vytesaných do skal. Dodnes je jasně patrných5. Kostry v nich ležely hlavou k západu, byly zasypány pískem a přikryty pískovcovými deskami. Téměř všech 17 bylo dobře zachováno. Ve 2 hrobech byly vždy 2 kostry-žena a děcko. Na desce jiného hrobu byl vyryt kříž, jinde byly nalezeny stopy stavby, dále drtidlo, střepy a spálené kosti. Na skálu vedly schůdky, používají se dodnes. Také na jihovýchodním svahu bylo vytesáno 6 hrobových komor a na východním zjištěno množství nasypané hlíny. Ještě dnes nacházíme spoustu střepů, zbytky kostí, přesleny, zbytky mazanice, zbytky kostí uvnitř dosud dobře viditelných valů. Na západě odkud mohl jedině nepřítel zaútočit, byly valy obrovských rozměrů. Jsou dosud neprobádány,  pozustává z hlíny ohněm spečené s otisky proutí a slámy. Václav Krolmus a Beneš si myslili, že Hrádek byl obětištěm Pohanů.

Středověk

Ve středověku zde byla tvrz. Písemné doklady dokládají v r. 1389 Jiříka z Hrádku, jehož dcerou byla Kateřina, doložená r. 1411. Oba se řídili městskými právy Bělé p. Bezdězem. Vlastní stavbu je dnes nesnadné rekonstruovat. Situaci komplikuje okolnost, že některé žlaby již v hradištním období sloužili jako hroby. Na severní straně u paty skály se měla nacházet jeskyně, před r. 1792 v ní byly nalezeny nádoby. Tento patrně hluboký převis je dnes zcela zasutý. A jak jsem psal o vykopávkách v 18. století, tak lokalita kvůli tomu byla značně poškozena.

Hrad Skála

O skutečném hradu, sice malém tedy hrádku, začal uvažovat až univ.prof.Šimák. Tuto domněnku pronesl porvé r.1914 a pak ji několikrát opakoval a uveřejnil." Nelze snad bezejmenné toto opevnění v samé blízkosti Skalska spojiti se Skálou, hradem Soběslava II., připomínáme v kronice Jarlchlově, jejíž umístění je dodnes záhadou?" Ptal se r.1914 a pak r.1930 universitní profesor J.V.Šimák.

František Palacký v ¸¸Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě" píše: kronikář Jarloch na konci 12.století se zmiňuje o tom, že český kníže z rodu Přemyslovců Soběslav II. zvaný " kníže selské",  musil r.1178 utéci sem na hrad svůj Skálu, tehdy nedobytný, kde byl 11 měsíců obléhán Přemyslovcem Bedřichem, nakonec vyhladověn a poražen" prof.J.V.Šimák míní, že pro existenci hradu Skála na Hrádku u Skalska a Spikal mluví několik věcí:1) pravěké nálezy,2) opevnění viditelné i dnes ve 20,stol. (i dnes v 21.stol.),3) když kníže Soběslav II. byl poražen Přemyslovcem Bedřichem v Praze ¸¸Na bojišti" a musil utéci, nemohl  utíkat daleko (Skalsko je 54km severně od Prahy),  4) Hrádek-snad Skála-leží na hranici kdysi panství Markvarticů a Přemyslovců.Heřman Markvartic byl Soběslavovým maršálem a komorníkem a nepřítelem Soběslavova nepřítele Bedřicha bratra Přemysla I. Otakara.  Zdá se pravděpodobné, že Soběslav utekl pod jeho ochranu na hranice jeho území.5) Za nejzajímavější důvod, proč je hrad Skála situován na Skalsko, je podle Šimáka vysvětlení etymologie:" Jména podobná na -sko všude značí příslušnost nebo místo zašlé obce: Hvozdecko, kde býval Hvozdec, Vesecko, kde býval Vesec, Hradsko, kde býval hrad, atd. Skalsko leží na náhorní rovině, zato v údolí se zdvihá mohutný ostroh se zbytky hradiště. Je opravdu na Skále, a v příslušnosti k této Skále se dodnes ozývá jméno Skalska.

A dnešní věda?  PhDr.Rudolf Turek, DrSc., autor" Čech na úsviě dějin" s přiklání k názoru J.V.Šimáka:¸¸ Je tam tolik hrobů, to znamená, že nemohli dlouho ven".

Botanika

Dříve byla majoritní část tvořena vegetací xerotermních doubrav, místy acidofilních doubrav. Již v minulosti byl však svah odlesněn a sloužil jako pastvina nebo orná půda. Přibližně 60 let není ale tato oblast udržována a proto původní pastviny prochází sukcesními stádii Můžeme tu dnes najít část porostlou keři a místy dokonce stromové porosty s druhy bříza bělokorá (Betula pendula), dub letní (Quercus robur) a  (Robinia pseudacacia), trnovník akát, která je povětšinou jen vmíšena do lesních porostů, avšak místy tvoří i samostatné porosty. Území je významné jednak svou druhovou rozmanitostí (viz seznam nalezených taxonů), jednak přítomností mnoha chráněných druhů rostlin. Představuje bohatou lokalitu s převážně teplomilnými druhy cévnatých rostlin, relativně sukcesně stabilizovanou, v poměrně zachovalém stavu s regionálním významem. Vegetační pokryv tvoří společenstva stepních trávníků svazu Ostřicemi (Festucion valesiaceae), místy zarůstající keři či dokonce stromy.

Z travin jsou běžné: Ovsíř (Avenula pubescent), válečka (Brachypodium pinnatum), sveřep vzpřímený (Bromus erectus), atd.

Na jihu a jiho východě jsou tyto rostliny, kde je větší sucho a tyto rostliny i více snášejí: řebříček panonský (Achillea pannonica), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), máčka ladní (Eryngium campestre), rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum), hlaváč žlutavý (, Scabiosa ochroleuca), ožanka salamandra ) Teucrium chamaedrys), aj.

A pak tu jsou rostliny,které potřebují půdu bohatou na vápník: chřest lékařský (Asparagus officinalis), smldník olešníkový (Peucedanum oreoselinum), vítod chocholatý (Polygala fimosa), šalvěj luční (Salvia pratensis ) atd.

 Celkového počtu cca 125 druhů je přibližně 7 % druhů ohrožených, z nich 3 chráněny vyhláškou. Jsou to tyto druhy: hvězdnice zlatohlávek (Aster linosyris), Hlaváček jarní, řebříček panonský, ostřice drobná (Carex supina), zahořanka žlutá / Orthantha lutea), kavyl lvanův (Stipa pennata), rozrazil (, Veronica prostata), Botriochloa ischaemum,bodlák nicí (Carduus butane), Carex humulis,pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), oman vrbolistý (Inula salicina), smldník olešníkový (Peucedanum oreoselinum), mochna písečná (, Potentilla arenaria), rozrazil klasnatý (, Pseudolysimachion spicatum), kavyl vláskovitý (, Stipa capillata), mateřídouška karpatská (Thymus pannonicus), mateřídouška časná (, Thymus praecox),  atd.

 Můžeme zde  najít část porostlou keři a místy dokonce stromové porosty s druhy Betula pendula, Quercus robur a Robinia pseudacacia, která je povětšinou jen vmíšena do lesních porostů, avšak místy tvoří i samostatné porosty.

Území je významné jednak svou druhovou rozmanitostí, jednak přítomností mnoha chráněných druhů rostlin. Představuje bohatou lokalitu s převážně teplomilnými druhy cévnatých rostlin, relativně sukcesně stabilizovanou, v poměrně zachovalém stavu s regionálním významem. Vegetační pokryv tvoří společenstva stepních trávníků svazu Festucion valesiaceae, místy zarůstající keři či dokonce stromy.

Z travin jsou běžné Avenula pubescens, Botriochloa ischaemum, Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Carex caryophyllea, Carex humulis, Dactylis glomerata, Festuca rupicola, Festuca ovina, Koeleria pyramidata, Luzula campestris, Poa pratensis, Phleum phleoides, aj. Méně časté jsou pak Briza media, Carex supina. Vyskytují se tu i ryze stepní druhy jako Stipa capillata či Stipa pennata, což je na Mladoboleslavsku rarita.

Tato lokalita byla navržena do Evropských významných lokalit. Do NATURY 2000.

Rozloha: 12.8350 ha

Katastrální území:  Skalsko, Spikaly, Sudoměř

Navrhovaná kategorie ochrany: PP - přírodní památka

Nadmořská výška: 265 - 288 m n. m.

Poloha:  Strmé stráně vrchu Zadní Hrádek na severním okraji obce Skalsko, 12 km západně od Mladé Boleslavi.

Ekotop:
Geologie: Podklad tvoří horizontálně uložené vápnité pískovce středního turonu.
Geomorfologie: Území se nachází v SZ části Jizerské tabule v nadmořských výškách 243-296 m n. m.
Reliéf: Travnaté (pří úpatí místy skalnaté) svahy s jižní až jihozápadní expozicí nad údolím Strenického potoka.
Pedologie: Na hranách skalních stupňů se na vápnitých pískovcích vytvářejí pararendziny v iniciálních stadiích, jinde s hlubším humusovým horizontem. Na svazích nad skalnatou hranou údolí se rychle odvápňují a mění se na oligotrofní kambizemě až kambizemní podzoly.
Krajinná charakteristika: Slunné teplomilné trávníky ve střední části kaňonovitého údolí Strenického potoka. 

Biota:
Jižní a jihozápadní svahy Zadního Hrádku hostí druhově velmi bohatou subxerotermní vegetaci, ve které převažují širokolisté suché trávníky (T3.4D) sv. Bromion erecti s dominantní válečkou prápořitou (Brachypodium pinnatum) a kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), s ojedinělým výskytem úzkolistých suchých trávníků (T3.3D) sv. Festucion valesiacae a acidofilních suchých trávníků (T3.5B) sv. Koelerio-Phleion phleoidis. Vzhledem k výskytu velkého množství skalních útvarů vystupujících pří úpatí lokality je charakteristické vysoké zastoupení vegetace silikátových skal a drolin (S1.2) sv. Asplenion septentrionalis.
Na lokalitě se nachází druhově pestrá subxerotermní vegetace s hojným výskytem ostřice nízké (Carex humilis), vousatky prstnaté (Bothriochloa ischaemum), černohlávku velkokvětého (Prunella grandiflora), hlaváče šedého (Scabiosa canescens), sesele ročního (Seseli annuum), kavylu vláskovitého (Stipa capillata) i kavylu Ivanova (Stipa pennata), kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola), mochny písečné (Potentilla arenaria), pýru prostředního (Elytrigia intermedia), černýše rolního (Melampyrum arvense), smldníku olešníkového (Peucedanum oreoselinum), rozrazilu klasnatého (Pseudolysimachion spicatum) a chrpy latnaté (Centaurea stoebe).    


 

Kvalita a význam:
Na svazích Zadního Hrádku se zachovala druhově pestrá subxerotermní vegetace, která byla dříve formována pastvou a ohněm od jisker parních lokomotiv. V současné době svahy spontánně zarůstají dřevinami.  

 

Zranitelnost:

Většina xerotermních biotopů byla formována permanentní pastvou, případně kosením. Po upuštění od pastvy tato stanoviště zarůstají křovinami a postupně degradují. Velmi nebezpečná je na těchto biotopech expanze třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos).

 

Management:

Pravidelné kosení nebo pastva, redukce náletu.

Tyto stránky se týkají, jak je napsáno již v nadpisu o kopci Zadním a Předním Hrádku, lidově jen Hrádek.

Na tomto kopci spíše ostrohu je skalisko na kterém stával ve středověku dřevěný hrad a v pravěku zde bylo hradiště.

Hrádek se nachází v okrese mladoboleslavským, kraj středočeský. Mezi obcemi Skalsko, Sudoměř, Spikaly, a opodál Kování. Je to lokalita v Podbezdězí, v Máchově kraji.

 Katastrální území ale patří převážně Sudoměři, a malé kousky Skalsku a Spikalům. .

Nadmořská výška je: 265 - 288 m. n. m.

Přístup k lokalitě je ze Západu od obce Sudoměř, kde vede úvoz k dubu s kalištěm, potom cesta končí a musí se přes pole okolo valu. Další přístupy jsou z Východu po strmé stráni. A další je Jižní výstup od Skalska žel. Stanice. 

Hrádek je prastaré hradiště z dob prvého osídlení Bělska a byl nejen polohou svou na ostrohu mezi hlavním dolem a klikatou Spikalskou roklí dobře chráněn, ale paty příkrých strání vroubené skalními sloupy a mokřiska v hlavním dole chránila k němu přístup. Na pláni byl ostroh přepásán vysokým valem nasypaným od stráně ke stráni. Větší část valu jest již rozvežena na pole a bývalý příkop před valem jest zarovnán. Poloha před valem směrem k Sudoměři jmenuje se Přední Hrádek, jehož část nad Sudoměřským dolemsluje »Vápenné pece«. Za valem směrem ke Skalsku hradiště mírně se sklání a značně úží.

Konečně vybíhá v přirozenou pevnost, kterou obepíná dole u luk pás skal, nad nimiž je příkrý svah a nejvýš opět skalní bradlo, jehož plošina jest urovnána a má řadu tesaných zářezů. To byly kdysi základy srubů. Také na bocích skal jsou dutiny po trámech. Přechod ze Zadního Hrádku k vlastnímu Hrádku chrání pahorek patrně uměle navršený, obtočený dosud zřetelným valem. Snad tu stávala věž a průchod na Hrádek. Na Zadním Hrádku jest také val, ale z doby pozdější. Říká se tu »v šancích« a zde prý usazeni byli v třicítileté válce Švédové a stříleli odtud na Skalsko.

Až do r. 1852 byl Hrádek úplně pustý. Toho roku počal tu kopati P. Václav Krolmus a odkryl mnoho skříňových hrobů t. j. kamením obložených a pískovcovou deskou pokrytých, na všech svazích mezi prvou a druhou řadou skal i dole u jejich paty v údolí.

Nalezl tu množství popelnic, kamenných zbraní a jiných památek po dávno zašlých pokoleních. Hrádek býval nejdůležitější sídliště v tomto kraji a měl velký význam jako pevné nedobytelné hradiště, vybudované na ochranu rodů, bydlících v jeho okolí. Konopas měl z Předního i Zadního Hrádku mnoho pěkných archeologických nálezů. R. 1864 navštívil Hrádek konservator Beneš a po prohlídce Hrádku popsal toto zajímavé hradiště v Památkách archeologických (díl VI. str. 175 r. 1865). K článku je připojeno 15 obrázků a mapu Hrádku kreslil Konopas. P. Krolmus ovšem v bujné fantasii oživil pohanský Hrádek postavami pohanských kněží a věděl, že vrchní kněz měl sídlo na Předním Hrádku u vápenné pece. Nalezl tu i obětní skálu a u ní žároviště. Na skále byla zvířata zabíjena, některé části byly bohům obětovány, jiné ke společnému spožívání zůstaly, jiné za poklesky lidské či na poděkování Bohům se dopalovaly. Při tom mrtvoly lidské se tu pálívaly ve vymazaném hliněném kotli (!). Líčí dále posvátný dubový háj v Soudnici, jezírko se »svatocudnou vodou«, v němž prý Vodan přebýval a časem svým lidi topil. Vše to je výplodem fantasie, k níž podklad daly padělané Rukopisy.

Historických zápisů o Hrádku není, ale zdá se, že hrál důležitou úlohu v zápasech o český trůn proti Bedřichovi, jemuž císař Fridrich Rudovous dal léno na království české.V boji s Bedřichem byl Soběslav poražen a uprchl na hrad Skálu. Praha se vzdala Bedřichovi. Brzy potom pokusil se Soběslav znovu o dobytí trůnu. V prvé bitvě sice zvítězil, ale druhou svedenou v krutém mraze l. 1179 ztratil. Uchýlil se podruhé na hrad Skálu a zde plný rok se statečně bránil. Vida po té době marnost dalšího zápasu, unikl ze země a hrad se vzdal. Není dosud zjištěno, kde hrad Skála stál, ale neobyčejně výhodné položení Hrádku, rozsáhlost jeho hradiště, přístupnost pouze po pláni od Sudoměře jsou podporou domněnky Šimákovi, že Zadní Hrádek jest onen hrad Skála, v němž bránil se Soběslav po celý rok.

Hrádek zadní i přední je obklopen dvěma udolími, které se spojují východně od Z. Hrádku pod skaliskama, kde "Na Stínadlech" se říká. (Směr Kováň)
1) Jedno údolí se jmenuje Spikalský důl, který se táhne vlastně od Katusic, kde se místo jmenuje Dolce. Dále důl pokračuje okolo Hlevic, pod kterými se nachází stará již vyschlá studánka, kde se nacházel kdysi Husův kámen. (Dnes je kámen zřícený) dále pod samotnými Spikaly, kde pod Spikaly se nachází skály a naproti těmto skalám vede železniční trať (Mšeno - Ml. Boleslav). Právě v těchto místech je u prokopán tunel po Hrádkem.
Dále, když jdeme po údolí dojdeme na východní stráň Hrádku, až k potoku, kterému se říká Skalský. U Strenic nese název Strenický potok.

2) Druhý údolí se táhne od Vrátenské hory a končí v Krsnsku, kde se vlévá Skalský (Strenický potok) do řeky Jizery.
Toto údolí u Hrádku je lemováno pískovcovými skálamy. Na této straně Hrádku, na stráních samotného ostrohu, na jižní straně, se nachází travnaté stráně, na kterých se vysktují vzácné, chráněné trávy a jiné rostliny.
Dole potom v údolí teče Skalský potok, jak je již zmíněno. Dále  se zde nachází dvě nádraží  - Skalsko, Sudoměř.
Okolo Skalského potoka pod Skalskem jsou louky, které jsou většinu roku mokré, a vyskytuje se zde spousta pramenů.



Více informací bude ještě dopněno, a přidaný fotografie taky budou.

1.Báseň

autor: Jan Evangelista Konopas

U Sudoměře jest Hrádek
Pod ním skalský pivovárek,
Proti Hrádku jest skalský chrám
Vysoká věž u něj jest tam.

Zmínky o hrádku s můžeme dočíst v těchto knihách:

Kniha                                    
1)Příroda Mladoboleslavska          (editor: Jan Němec)
2)Staroslovanské hrady                 (Kateřina Sučková, Roman Abušinov)
3)Tvze a hrady Mladoboleslavska  (Zdeněk Fišera)
4)Skalsko                                   (Dr. Dagmar Kalivodová-Pecháčková)
5) Kronika obce Sudoměř
6) Kronika obce Spikaly
7) Kronika obce Skalsko
8) Václav Krolmus život a dílo archeloga - romantika   (Karel Sklenář) 
9) atd. další dopním