SPIKALY

Údolí Potoka Trstenice a něco navíc

(Skalský čili Strenický potok)

Naspal: Václav František Pekař ze Spikal

Nedaleko Březovic a Vísky, ještě nedávno tekl potok. Dva roky vyschlý, nadměrnými suchými roky. Pramenů tu vždy ale bylo vydatně, teď je to bída. Až mezi Sudoměřským a Skalským nádražím začíná se objevovat tekoucí voda, zde prameny jsou stále silné a na vodu vydatné. Pod Sudoměří jest přehrada, do které bohužel nepřetéká voda, původně potoka tekoucího od Bezdědic. Údolí to bylo bohaté na mnoho mlýnů, spoustu jich zaniklo ve středověku, či v raném novověku. Dnešní stojící mlýny, již nefunkční můžeme spatřiti v Podskalsku, v Kotrčově, V Dolním Cetně atd.

Také od Jizery tudy v dobách pradávných postupně proudili lidé a zakládali osady a vesnice. Potok měl několik přítoků z několika napojených menších údolí. Např. Hájecký potok u bývalé obce Čejky, a neb Spikalský potok (pojmenovaný po osadě Spikaly). Který je zanesen i ve starých mapách, jako větší potok. Vždyť ještě nedávno, já to tedy nepamatuji, tříštila vydatná voda ze Skály mezi Spikaly a Katusicemi, dnes je tu už bohužel zborcená studánka, vystavěna v 19. století a spadlé dva Husovy kameny. Tekl tudy kdysi potok. Přes toto údolí vedla i stará zemská cesta, možná už z doby Laténské. Tato cesta se táhla Od Mělníka, přes Nosálov, k Sudoměři a Skalsku, dále přes Spikaly, míjela ves Katusice a pokrčovala na Líny, a stáčela se do rokle pod Bukovno vedouc přes Debř na Mohelnici nad Jizerou a odtud dále přes Albrechtice nad Jizerou dále do Slezska. Jedna vůbec z nejstarších cest na našem území. Tato cesta byla známa ještě v první polovině 19. století, jménem cesta Spikalská.

Chci se však vrátiti zpět k potoku našemu. V mapách kolikrát zanesen jménem Skalským, jinak zase jménem Strenickým. Dnes se uvádí hlavně název Strenický potok. Já tedy jako malý slýchával tolika názvu, zrovna kudy potok, kterou vsí protékal. (Když jsem byl v Podkováni, říkal jsem mu potok Podkováňský, i když název Podkováň je jména mladšího a znamená původně označení mlýna a pivovaru pod Kování, jako Podskalský mlýn, tedy Podskalsko, tam se taky vařilo pivo). Vždyť také pod Vískou se údolí nazývá, Údolí Skalskýho potoka, a ne Strenickýho potoka. Samozřejmě se používá i název Zákov (původně tam vlastnil pozemky rod Žáků z Březovic) bylo tu i několik mlýnských rybníku. Tak jaký název je vlastně ten správný. Já tedy kluk vyrůstajíc v lese, v údolí mezi Skalskem a Spikaly vždy používal název, Skalský potok.

Od bývalých pramenů, po Březovice, a snad po Sudoměř, nesl potok název Vojetínka, neboli, tekla od Vojetína, vsi založené v novověku.

Ale už na to přišel Karel Sellner, který popisuje kraj Boleslavský, dokonce tam vyjmenovává i potoky, dnes již neexistující.

„Za Vincem rozvírá se se do údolí Jizery rokel Kojana, jejíž počátek je u Katusic. Potůček z ní vytéká do Jizery. Než dojdeme do Podkruska, mineme rokel Duškaň. Údolí Jizery zde přepíná most vedoucí do Zámostí rozloženého pod zasmušilými zříceninami Starého Stránova, jinak také Myší Hrádek zvaného. Zde vladaři kdysi znamenitý rod Myšků z Hrádku. Hrádek střehl most a důležitou stezku vedoucí z Luštěnic přes Strašnov do údolí Strenického potoka, kdysi Trstenice zvaného.“

„Údolím Strenickým můžeme jíti několik hodin až pod srázy Vrátenské hory. Údolí je celé krásné, ale ve své horní části je divoce romantické, s místy opředenými zajímavými pověstmi o loupežnících.

Cesta tato vedla dále do Cetna, kde byla celnice, dále kolem Pětikozel (historický název Potikozly), do Březovic, zde byla také celnice, pokračujíc cesta na Bezděz.

Karel Sellner se tu zmiňuje o starém názvu Trstenice. Proč se dnes nepoužívá, a jaký má to jméno vlastně význam.

Lidé z okolí, jak již bylo psáno, Z horního toku potoka říkávali: „Jo, ten potok teče pod Skalskem, teče ke Skalsku apod.“ Za to lidé od Krnska: „Odkud teče ten potok“… „Teče od Strenic“ A tak se ujaly dnešní nejvíce používané názvy potoka. Hlavně na potoce leží jen tři obce, Krnsko, Dolní Cetno (dříve Ceteň; ještě kus Dolních Pětikozel, ale ty bych výjmul) a právě Strenice. Tudíž se používá dnešní název Strenický potok.

V listinách psán také Kováňský potok (viz: „Franz Alexander Heber o Kováni (1846)

Die Rittervefte KOWAN lag im gleichnamigen Pfarrdorfe (2 Stunde weftlich von JungBunzlau) am rechten Ufer des Kowaner Baches“ česky přeloženo: Rytířská tvrz KOWAN se nacházela ve stejnojmenné farní obci (2 hodiny západně od Mladé Boleslavi) na pravém břehu Kovaňského potoka; což je chybné, neboť Kováň se nachází na levém břehu potoka, nad údolím).

Ale co vlastně znamená slovo Trstenice, jak k tomu Karel Sellner vlastně přišel. Znali ještě lidé ten název, našel ve starých spisech apod. Jsem si položil otázku, jaký je význam tohoto slova. Mne odjakživa zajímalo, proč se to jmenuje takhle a takto, většina lidí mi nedokázali odpověděti, ani na názvy vesnic a vyprávěli různé nesmysli. A tudíž za ty roky, když někudy jdu, přemýšlím, co tu kdysi bývalo, a tak podobně.

Název Trstenice je slovanského původu. Slovo TRbST značí třtinu, rákos, nebo také vodu tekoucí rákosem. Je mnoho několik obcí v Čechách a na Moravě se jménem Trstěnice, či jinak podobá jména. Tyto obce také leží u potoků, říček. Přípona -ice, to už je dodatek. Existuje potok Vrchlice, po které si dal umělecké jméno Emil Frída, tedy Jaroslav Vrchlický, veliký český básník.

Ale také vidíte, že tam je podobnost ke jménu obce Strenice. Dnes ten název vykládají, že znamená, že ta obec se jmenuje po Strenicu, Straněje; nebo také od strání (Stránice). Já bych to tak neviděl. Pod tvrzí, Hrádkem Velké Horky vznikla osada, na potoce Trstenice, název se zkomolil a vznikly Strenice, různě psané. Vždyť obec je známá už ve 12. století, to také značí staré osídlení. Ne vždy musíme hledat v názvu obcí, nějaké osobní jméno, i když k tomu nasvědčuje. A když už jsem u toho. Mohu vám vyložit význam své rodné starobylé vsi, jménem Spikaly.

Od nepaměti mi místní sousedi říkají, že to je od slova spíkáti. Jak jednoduché, že jo? Jenže tomu není tak. Jméno Spikaly nemají nic společného se spalováním apod. Další verze, že tu byly vypálené stráně apod. Např. řídicí učitel v Bezně, Václav Vaněk, přirovnal to ke slovu Peklo. „Tak jest Peklo u Doubravičky, Peklo u Všelis, pojmenovali naši předkové slovem Spíkaly.“

Další verze byla taková, a tj. pravda, neboť páni z Kováně, měli právo hrdelní, a popravovalo se na místě zvaném „Na Stínadlech“, což je za Spikaly, směrem ke Kováni. A tito zločinci a vrazi se nesměli pohřbívat do svěcené půdy, a tak se pohřbívali na území dnešních Spikal. Ale zase tu nejsou hroby nalezené po těchto Spiklencích, ti zde co mají pikati. Je pravda, že tu od návsi se táhne pruh koster dozadu k bývalé bažantnici. Ale zde byla v době neolitu osada s kulturou vypíchané keramiky, západ obce zase v době bronzové osada kultury lužické. Ale to jsem odbočil.

A že mi to trvalo, přišel jsem na to. Vesnice Spikaly je stará ves, byl tu možná ještě dříve dvůr, hodně starý, který držel někdo jiný, než člověk se jménem Spika, či Pika. Toto jméno existovalo v ranném středověku, a význam jména znamená, člověk chytrý, lstivý. Ve středověku i za Karla IV. Se můžeme s tímto jménem setkati, z tohoto jména v pozdější době vzniklo příjmení. Podobně jsou na tom Nebužely – Nebuž, čili Nebuželův dvůr; Nesvačily – Nesvač, čili Nesvačilův dvůr. A Právě proto Spikaly – Spika, čili Spikalův dvůr. Je zmínka, o jakémsi Pikalovi, který, teď si však nevzpomenu, dělal něco pro krále Karla IV. (tento Pikal, byl však ze západních Čech)

První písemná zmínka, co jsem zatím já v hledání zjistil, se váže k letopočtu 1324, kdy král Jan Lucemburský daroval do správy Jindřichu z Mutěnic, dědiny ve Spikalech, který spravoval zdejší kraj z Bezdězu, ale sídlo měl v Nosálově. Dědina byla kdysi plošná míra, luk, polí, lesů atd. zkrátka pozemků. Nebyla určená, ale pohybovala se od 4 ha do 18 ha.

Později je psáno, že Sulek III. z Kováně daroval roku 1402 Koleji Všem svatým úroky ve Spikalech (in Wespikal = ves Pikalova).

Trochu jsem odbočil od tématu našeho potoka, ale nedalo mi to. Vždyť já píši básně, o našem kraji apod. a jako Jaroslav Vrchlický si dal umělecké jméno po potoce, já si dal tedy umělecké jméno po své rodné osadě,

Dobroslav Spikalský.

Je to krásné údolí se táhnoucí od Hory Vrátenské, hlavně tam u Vísky a Březovic, ale také u samotného historického Hrádku u Sudoměře, který byl od neolitu, skoro po současnost osídlen našimi předky. Nemáme jen v sobě slovanské předky, kteří k nám přišli od 6. století n. l., ale zdejší území zde bylo osídlené a asimilovalo se s nově příchozími.

Prameny vysychají a zase nové jinde vznikají, je to koloběh vody, koloběh místa, jednoho potoka. Který nám v srdci navždy zůstal.