SPIKALY

Jak zápis ve staré kronice Katusic praví.
Rozepře o Bezvel v r. 1738

Od nepamětných dob užívala obec Katusická les „Bezvel“; i pánové Kropáčové z Grymlova a Strakové z Nedabylic nechávali obec v pokojném lesa toho užívání.

Když však r. 1728 panství ujmul Václav Chanovský z Dlouhé vsi, počal sám na Bezveli dříví káceti a prodávati a obci Katusické zapověděl, bez jeho vědomí a svolení dříví tam dělati. Občané obrátili se k jmenovanému pánovi s prosbou písemní, aby jim les Bezvel ponechán byl; dostali odpověď tuto:

„Pokudž královskými deskami zemskými, neb s berní zemskou neb jinými obzvlášťně Řepinskými knihami dokázati moci budou, že ne panský, alebrž obecní les, Bezvel“ nazvaný, a tak k obci Katusické patřící jest; tak na žádný způsob za panský les týž Bezvel bráti se nebude; anobrž k obci Katusické se zanechá. Stalo se na Vrutici dne 28. února 1738. Václav Chanovský z Dlouhé vsi.“-

I šel rychtář, Jan Vydner dne 30. srpna 1738 na Řepín, aby odtud výtah ze starých purkrechtních kněh přinesl. (Dokud před bitvou bělohorskou Katusice rytířům Hřáňům z Harasavo náležely, patřily jim také Libeň, Radouň, Vrutice i Sovinky; kancelář byla na Vrutici; odkudž pak všecky listiny na Řepín se dostaly.) Purkrabí Řepínský, Jan Roslau, rychtáře vlídně přijal a ihned mu výtah z gruntovních kněh od r. 1594 dal. Ve výtahu tom byla jména všech gruntovníků Katusických (viz. Str. 9) a platů jejich na konec připsál purkrabí: „Že při té vsi žádné panské dědiny ani lesy podle tohoto urbáře se nevynacházejí, tímto dostatečně vysvětluji.“

Po obdržení tohoto výtahu zadána byla žádost rytíři Chanovskému znova; než ale vyřízena byla, zemřel jmenovaný pán a obec obrátila se k zemskému soudu následující prosbou:

„Před vysoce urozeného rytíře pana pana Hynka Humberta Bechyně z Lažan, pána na Dlouhé Lhotě a Byticích, J. cís. M. radu komorního a lenního soudu soudce! Poníženě pokorná prosba v příčině obecních věcí od obce Katusické.

Vysoce urozený rytíři!

Pane, Pane Milostivý!

Vaší Milosti tímto v nejhlubší poníženosti zanášeti přinuceni jsme. Kterak tak naše milostivá vrchnost, slavné paměti urozený a statečný rytíř, pan Václav Chanovský z Dlouhé vsi před párma lety náš obecní les, neb jinak nazvaný Bezvel, za panský les sobě potáhnouti chtíti ráčil, a to z příčiny té, že prý poněvadž my jsme se k takovému lesu při retificací komisi nepřiznali, že takový les panský jest tudíž obci nikoliv že nepatří.

I jsouce my téhož jisti, že náš obecní les při stalém popsání spolu do přiznání přišel, který při slavné komisi také od našich předkův a ještě na živě pozůstávalých starých hospodářův Matěje Fryka a Jakuba Moravce, jakožto les obecní a nad lidskou paměť k obci vždy patřící, podle všech našich gruntovních lesův přiznán, pak vykázan byl; chtíc ale naše milostivá vrchnost skrze to slovo „Bezvel nazvaný“ pravený les za panský uznati, a to proto, že v podací fasi se Bezvel les nevynachází, o čemž pravda nám povědomo není aniž býti může, jak slavná komise ten les obecní zaznamenati ráčila, který se vždy a nejináče než jen „obec pod Valovicemi“ jmenuje. Bo se ale jména „Bezvel“ dotýče, to ten samý vrch neb kopec, Bezvel nazván jest. Nic však méně pravený a nám vždy spravedlivě patřící obecní les předešlých milostivých vrchností jakož pana Kropáče a posléz J. M. Straky nikdy odjímán nebyl.

Z té tehdy příčiny k naší milostivé vrchnosti v nejhlubší poníženosti o takový les jsme se ucházeli, a na naši pokornou a poníženou prosbu pod datum 28. února roku 1738 milostivý dekret obdrželi: abychom sl. Kr. deskami zemskými, neb s berní zemskou, neb s jinými obzvláště Řepinskými knihami (poněvadž tenkráte statek Vrutice spolu i s Katusicemi k Řepínu patříval) dokázali, že pravený les obecní jest, nám nikoliv odnímán nebude, jakž výpis lit. A. hojněji svědčí.

Podle kteréžto milostivé resoluci my ubozí sprostí lidé nevědouce se kam jinam obrátiti, toliko k /: titul/ panu sekvestratorovi zdejšímu, a spolu Řepinskému o milostivé povolení jsme se ucházeli, by nám povoliti ráčil z kněh Řepinských starých urbárních výpus vydati, bychom tudy my naši spravedlivou věc v poníženosti naší milostivé vrchnosti provésti mohli; dle čehož jsme na kancelář Řepinskou poukázáni byli, jak přiležející výpis z knihy urbární v letu 1594 založené, obdrželi, kterýžto lit. B. dostatečně svědčí, že ve vsi Katusicích milostivá vrchnost ani žádných lesův, ani také žádných dědin panských, mimo podacích gruntův nemá, k čemuž přistupuje a podstatněji dokazuje dvůr nynější Katusický, že předešle nikdy dvorem panským poplužním nebyl, alebrž napotom z gruntův podacích pod kontribucí stojících učiněn jest byl, kterémuž také před 5. lety statek selský Matoušovský dílem potažen a dílem chalupníkům rozdělen, pak statek tento hospodou panskou udělán jest, a robota přece zcela zúplná na nás zůstává a tudy také při vsi nic samo panského se nevynachází, aniž také vynacházeti může, poněvadž slavná komise naše všechny grunty vezmouc i s panským dvorem křížem a křížem z příčiny té, že ještě při naší obci dle generální visitaci od r. 1654 mnoho polí schází, dvakráte přejíti a vyšetřiti jest ráčila.

A ačkoliv sice dle obdržení tohoto výpisu k naší mil. vrchnosti jsme se poníženě ucházeli a tudíž věc nikdy nezaspali, přece skrze úmrtí naší milostivé vrchnosti žádné zmístění a resoluci jsme neobdrželi. –

Za druhé: Při naší obci nachází se obecní chalupa spolu s masným krámem, v které žid od starodávna zůstává a nám nájmu ročně 25 zl. platí; k té chalupě před 3. léty milostivá vrchnost vinopalnu panskou vystavěti jest dala, a ač sice mil. Vrchnost nám náš nájem vyjmouti jest ráčila, tak přece od toho času s židem, co jemu od mil. Vrchnosti nájem důchodenský zvýšen jest, samá roztržitost se děje a věc náležitě spořádána a v místo uvedena není.

A poněvadž Pane a Pane Milostivý! Při nynějším vyměřování pana měřiče panských polí, luk a lesův spolu také náš pod Valovicemi ležící obecní les, jinak nazvaný Bezvel, vyměřen jest; jakož také za příčinou naší chalupy a krámu masného věc spořádána není; bychom tedy my a budoucí naši ubozí kontribuenti v naši spravedlivé věci žádné skrácení netrpěli.

Procež k Vaší Milosti v nejhlubší pokoře se utíkáme, pro Boha a spravedlonst jeho nejpoddanější prosíme, že z ohledu podotknutých důkazův k nám tak milostivě se nakloniti a nás ubohé poddané při naší spravedlnosti nejen zachovati, nobrž také věc k zmístnění a k vinšovanému konci pro odplatu Boží přivésti sobě oblíbiti ráčíte, za kteroužto milostivost Bůh odměnitelem býti ráčí. My ale na našich nehodných modlitbách za Vaší Milosti dlouhé a šťastné panování stéle prositi budeme, zůstáváme

Vaší Milosti

ponížení poddaní statku

Vrutickému ze vsi Katusic.

Jan Vydner, rychtář.

Václav Dorč, konšel.

Jiřík Matouš, konšel.

Jan Šnýdr, konšel.

Václav Krouský,

Vondřej Dlouhej.

Matěj Matouš.

(Psáno v měsíci září 1739)

Výsledek této žádosti byl, že nedlouho potom přišla do Katusic komise, která všecky pozemky odhadnuvši do protokolu k položce „Bezvel“ napsala: „ Les Bezvel, který vrchnost sobě přivlastniti mínila, poněvadž ale obecní jest, pročež také nešacovaný zůstává.“

Když pak r. 1745 zemský měřič, Jan Glockperger, pozemky u Katusic znova vyměřoval, byl Bezvel beze všech námitek obci přiřknut.