SPIKALY

Obyvatelé Katusic v 17. a 18. století

A mnoho-li korců poli měli:

R. 1654 a v tom samém čísle r. 1713

Chalupníci

Těchto 24 gruntovníků mělo r. 1654 dohromady 1505 korců pozemků; v roce 1713 pouze 1134 korců

R. 1725 vyhořeli: Kiřík Hájek, Jiří Šnýdr, vdova po Matějovi Matoušovi a Jiřík Krouský, hoření; záduší každému půjčilo 35 zl.

Rychtáři:

                        r. 1725 Jiřík Vydner

                        r. 1733 Václav Šnýdr

                        r. 1738 Jan Vydner

Obyvatelé Katusic r. 1745

N. B. Mezi 296 korci obecních pozemků jest 105 kor. pastvin; mělať tedy obec: 94 korců lesa, 105 korců pastvin a 96 korců ladem ležících polí.

Ku konci minulého století dovoleno bylo rolníkům na některých panstvích; že místo ruční a potažní roboty vrchnosti peníze odváděti mohli, což se r. 1790 i v Katusicích stalo.

Rychtář, Karel Matouš (pozn. Čp.8), podal ve jménu všech robotníků vrchnosti následující revers:

„ My nížepsaní poddaní, kteří letošního roku neourodou a nedostatkem potravy ani čeleď a ani dobytek k vybývání robotní povinnosti vyživiti v stavu nejsme, zavazujeme se na místě robotních dnů 1.260 zl. do důchodu vrchnostenského platiti a odváděti. Karel Matouš, Rychtář.“

Občané též se uvolili panská pole za umluvenou mzdu orati. –

V jakém poměru lid k vrchnostenským úředníkům byl, ukazuje následující list správce Krneckého, odeslaný rychtáři Katusickému:

Rychtáři Katusickej!

Dle vyznamenání p. učitele restýrujou za zimní kurs b. r. tomu samému školního platu a sice:

Jan Tichý, slouha   2 zl. 48 kr.

Jan Jizba….              3 zl. 12 kr.

                        6 zl.

Který rest rychtář vyupomíná a p. učitelovi odvede; kdyby se zpečovali takový zaplatit, sem oba na kancelář dostaví.

                                                                                                          Karel, správce

Krnsko, 17. máje 1806

Rozepře s farářem, Karlem Vinařickým

Dle starobylého obyčeje měl farář sloužiti 21 mší v Katusicích. R. 1835 počal Vinařický dokazovati, že je 17 mší čísti má, neb za ně také jen 17 zl. dostává. I povolal k sobě rychtáře, Jana Krouského, jemuž ve staré knížce zápisní od r. 1790 ukazoval, že tenkráté pouze 17 mší ročně čteno bylo. Však rychtář, když do knížky nahlédnul a mše bedlivě přepočítával, shledal, že jich bylo více, než jak farář udával. Vinařický se rozhorlil a pravil, „že se více sedlákům kontrolovat nedá.“

Dále žádal, aby mu obec oněch 17 zl. vyplácela ve stříbře, a ne v šajnech, což obec učiniti se zdráhala, udávajíc, že ona také všecky poplatky i daně posavad v šajnech vybírá; až budou daně platiti se ve stříbře, obec faráři také ve stříbře zaplatí.

Dne 17. června 1835 přišel Vinařický do Katusic mši sv. sloužit. Když přede mší jednu ženskou byl vyzpovídal, vystoupil před oltář a shromážděnému zástupu si stěžoval: „že se ním špatně nakládá a že mu učitel již ani rozsvítit nechce.“ To, když zaslechnul na blízku stojící učitel, Kulmon, ihned k faráři přiskočil a řekl: „Velebný pane, ráčejí se jít strojit, já hned rozsvítím!“- Farář ale stěžoval si dále: „že prý se mu nic po vůli neděje, před sochou sv. Jana Nep. Jest veliký nepořádek a sice jest tak žlábek, z něhož dobytek se napájí a také dříví a t. d.“-

Konečně pravil, „dokud se ty věci od sochy sv. Jana neodstraní, že v Katusicích mši čísti nebude.“ Po té propustil lid z kostela, aniž by byl mši sv. četl; mnozí prý se slzami v očích z kostela šli. –

A skutečně celých 15 neděl nebyla mše v Katusicích, ba ani o pouti na den Na nebe vzetí Panny Marie; veliké rozhořčení v lidu nastalo. Právě o této pouti povolal k sobě farář rychtáře a několik sousedů k výslechu; rychtář nešel, přišli jen dva sousedi, kteří všelijaké výčitky slyšeti museli. –

Při jedné příležitosti vyjádřil se také farář, „že dokud učitele ze služby a rychtáře z rychtářství neshodí, nebude mrzutosti konec.“

Farář stěžoval si u konsistoře, Konsistoř psala vrchnostenskému úřadu a úřad zajisté nejvíce potýral statečného rychtáře tím, když s ním dvakráte sáhodlouhé protokoly zaváděl.

(Další průběh věci není píšícímu znám.)

(Dle důkladnějšího prozkoumání dvou protokolů, které s rychtářem na Krnsku zavedeny byly, byl Vinařický v právu; správce Krsnský, Krumbholz, užl rychtáře pouze za nástroj své msty. Připsal dne 26.7.1895 V. Vaněk)

Oprava: Na str. 18 čti na místě „Mariana Knížková“ – Mariana Kinsková neb Kinská;

Neb v gruntovní knize od r. 1654 stojí zaznamenáno: „Tehdejší vrchnost přivlastnila si grunty Vackovský a Nezírkovský a vyměnivši je za grunt Mariany Kinské, udělala z nich dvůr.“

Dodatky

I.

V rozepři o Bezvel odvolávala se vrchnost

1. „Na list přiznávací od r. 1713,“ v němž nečiní se zmínky o Bezveli, nýbrž praví se v něm pouze „ Obec pod Valovicemi;“ občané udávali, že touto „obcí pod Valovicemi míněn jest Bezvel, čemuž vrchnost odpírala.
2. Když r. 1736 komise „ Bezvel nešacovaný nechala“ a tak jej částečně obci přiřkla, nebylo prý při této komisi žádného vrchnostenského zástupce.

II.

Z protokolu sepsaného dne 10. září 1789 při zkoušce v Katusicích vyjímám:

1. Příbytek (škola) posaváde pro učení normální zřízen není aniž předepsané potřeby v něm se nacházejí čehož žádná jiná příčina není, než nemožnost ( v přítomném čase pro veliké daně) jak patrona tak obce.
2. Co se týče služby učitele, ta velmi skrovná jest, neb takovou jen od svých učenců „táhne;“ dostává týdně platu peněžitého 12 kr. a ve věcech potravních 18 kr.
3. V zimním kurse chodilo do školy 37 žáků a sice: z Katusic 22, z Lin 4 a ze Sudoměře 11; v letním kurse poze 3 žáci

Podepsaní jsou: Jiří Záruba, školní mistr; Karel Matouš, rychtář; Josef Krouský, přísežní a Laur. Bodl, farář.

V Bezně 1. května 1874                                                  Václav Vaněk

                                                                                                          učitel