Kronika Katusic do roku 1874 (1)
Popis a dějiny Katusic do roku 1874 (1)
Napsal: Václav Vaněk
Opsal do: Václav Pekař ze Spikal
Téměř půl třetí hodiny severozápadně od Mladé Boleslavi leží v úrodné a rozkošné krajině obec Katusice; čítá 53 domů a 420 obyvatelů. Jest zde filiální kostel Na nebevzetí Panny Marie; škola a dvůr poplužní. –
Jméno „Katusice“ nedá se ničehož odvozovati, jako jména osad, které původem svým do šeré dávnověkosti zasahují, na př. Bezno, Krnsko, Jizera a j.
Nejprvnější zmínka v dějinách v Katusicích děje se v seznamu farních osad, které ve století 13. komoře královské desátek odváděly; mezi nimi jest též farní osada Katusice, která 12 grošů pololetního desátku odváděla. Měly tedy Katusice již z počátku uvedení křesťanství do vlasti naší svého vlastního faráře. Tenkráte patřily Katusice s okolními farními osadami v ohledu církevním do děkanátu Kamenského.
I. Bývalá vrchnost
Tvrz v Katusicích patřila r. 1370 bratřím Hynkovi, Smilovi a Janovi z Frýdlantu;(rodokmen pánů z Frýdlantu: http://w.genealogy.euweb.cz/bohemia/duba1.html)
r. 1392 paní Anně z Dubnic a dceři její Dorotě; r. 1410 sestrám Dorotě a Anně z Dubnic; r.1412 Ješkovi, rytíři z Horek; r.1416 bratřím Petrovi a Hanušovi z Lípy a r.1423 Otíkovi Vrbovi z Oslovic.
Tvrz tato byla nejspíše v dobách husitských zničena, neb neděje se o ní později žádné zmínky.
I pánové Berkové z Dubé
A na Lipém, vládli v 16. století Katusicemi, což se dá souditi z toho, že na stropě starého kostela jejich znak se spatřoval.
R. 1594 byl pánem v Katusicích Tobiáš Hrzáň (Hřáň) z Harasova, jemuž též Sovinky, Libeň a Vrutice náležely. Neměl nižádných pozemků v Katusicích, gruntovníci odváděli mu pouze úrok (daně) svatojiřský a svatohavelský.
Před bitvou Bělohorskou seděl na Vrutici a Katusících Václav Hrzáň (Hřáň) z Harasova, jemuž po této katastrofě všechny statky v plném vzaty a Filipovi Fabriciusovi z Rosenfeldu a Hohenfalu prodány byly.
R. 1683 uvádí se majitelem Vrutice a Katusic František Albrecht Kropáč, rytíř z Grymlova a Hohenfallu; byl téhož roku hejtmanem kraje Mladoboleslavského. (Odtud přišlo příjmí Vrutice „Kropáčova“). Po něm následoval urozený a statečný rytíř František Adam Kropáč z Grymlova a Hohenfallu, který Katusice a Vrutici prodal r. 1710 urozenému rytíři Ignácovi Pavlovi Hotovci z Husenic a Lövenhausu.
Jan Václav Hotovec z Husenic a Lövenhausu, děkan na hradě Pražském, prodal Vrutici a Katusice r. 1717 rytíři Petrovi Mikuláši Strakovi z Nedabylic, pánu na Podbořanech, Hostačově a Příbramí za 83.500 zl. Tento pán byl J. M. rada, král. Místodržící soudce zemský a nejvyšší písař království Českého; zemřel dne 5. dubna 1720 v 96. roce věku svého. Byl svých poddaných milostivý otec a praví se o něm „v zádušní knize Katusické“, že svou smrt na tři měsíce najisto předpověděl.
Po něm ujala panství manželka jeho, paní Alžběta Marie Straková z Nedabylic, rozená Mladotová ze Solopysk, za 85.000 zl., kterouž k manželství pojal rytíř Václav Chanovský z Dlouhé Vsi.
Když Alžběta Straková r. 1728 zemřela, přešly Vrutice a Katusice v držení jmenovaného manžela jejího, Václava Chanovského z Dlouhé Vsi.
Okolo r. 1750**) spojeny byly Vrutice a Katusice s panstvím Krneckým (Krnsko), od kteréhožto času až do roku 1798 hrabatům Vrbnům z Bruntálu náležely.
R. 1798 koupil panství Krnecké i s Katusicemi hrabě Václav ze Šporku; rodina tato podnes dvůr Katusický užívá.-
Až do r. 1654 neměla vrchnost nižádných gruntův (dvůr); teprve téhož roku, jak praví gruntovní kniha, „vrchnost schválně dva sedláky, Nežírka a Vacka z jejich pustých gruntův svedla*) a dvůr sobě učinila“.
R. 1734 ujmula vrchnost živnost Matoušovskou; část gruntův přivtělila ke dvoru, ostatní nechala při bývalé živnosti, z níž hospodu panskou udělala, a něco polí mezi chalupníky rozdělila.
R. 1745 měl dvůr v celku 240 korců pozemků, a sic: 31 kor. Dobrých, 82 prostředních, 71 špatných; pastvin 8 kor., zahrad 3 kor., lesů 42 kor a pustin 29 korců.-
*) tj. vyhnala
**) 1740 Josef František Vrbna koupil Katusice a Vrutici.
II. Chrám Páně
Jak již praveno bylo, byl Katusický chrám Páně nedlouho po uvedení křesťanství do Čech vlastním farářem osazen. Domýšleti se možné jest, že fara zdejší snad v době husitské zrušena byla, neb praví se v gruntovní knize od r. 1594, že „farář se v Katusicích nechová, než přisluhuje jim farář Kováňský.“
Po bitvě bělohorské, když kněží pod obojí z vlasti vyhnáni byli, bylo kněží katolických velmi málo, i patřily Katusice i s Kování ještě k faře Bělské.
Od r. 1684 až do r. 1720 nebylo na Kováni ještě faráře; Skalší faráři Jiří Čermák a po něm Viktorín Zádolský byli též faráři na Kováni. Kdy a kým starý kostel vystavěn byl, není známo kamenná křtitelnice v bývalém kostele měla nápis: Adam Kolář z Katusic r. 1750.“
R. 1706 založena byla „na milostivé nařízení urozeného a statečného rytíře a pána Františka Adama Kropáče z Grymlova a Hohenfallu, dědičného pána statku Vrutického a Katusického“ Zádušní kniha. Dle ní měl kostel r. 1706 všech příjmů 400 zl. 30 kr., z nichž 374 zl. za pánem zůstávalo. Bylyť to příjmy:
1. z kovárny zádušní 10 zl.
2. z louky zádušní 3 zl. 3 kr.
3. od obce Katusické z rolí zádušních 1 zl. 10 kr.
4. nájem z dvou chalup 2 zl. 10 kr.
5. úroky ze „železných krav“ odváděli následující gruntovníci: Matěj Šnýdr, Jiří Matouš, Václav Krouský, Jiří Hájek zákostelní (za kostelem) Jiří Šnýdr, Matěj Matouš, Jan Krouský, Jan Seidler, Jiří Dorč, Jiří Vydner, Václav Šnýdr, Václav Čížek, Jindřich Mareček, Jiří Hájek starší, Tomáš Macek, Šťastný (Felix) Honzův, Václav Přeska, Jan Knobloch, Matěj Fryk – všichni platili po 18 kr.
Kovárna v Krásnovsi udělána byla z gruntu Urbankovského; platila záduší Katusickému 18 kr.
R. 1711 stavěna byla kostnice, jejiž stavbu farář Skalský i Kováňský, Frant. Viktorín Zádolský za 19 zl. se zedníkem Katusickým smluvil, avšak ten prý je „neopatrně na hroby postavil“, tak že musila hned opravována býti.
R. 1723 maloval Mělnický malíř Ignác Reimon, strop kostela a kůr, začež vyplaceno mu bylo v záduší 35 zl.
R. 1725 půjčila zádušní pokladna rytíři Janu Vojtěchovi Netvorskému z Břízy a na Jabloni 100 zl. Početvedoucím byl od r. 1706 Jiřík Vydner, po něm Jiří Dorč; dostávali za toto „kostelnictví“ 1 zl. 30 kr. Při skládání účtu dávalo se na oběd 3 zl. V účtech od roku 1719 jest tato položka: „K chrámu Páně Skalskému na vlašské bubny ke cti a chvále boží a k užívání jich o slavnostech též při chrámu Páně Katusickém….6 zl.
Fundace Hájkovská. Jistý Jan Hájek, rodič Katusický a ministrant hlavního kostela svatého Víta na hradě Pražském, odkázal ve své poslední vůli dne 4. září 1727 chrámu Páně Katusickému jistou část peněz, z níž úroky 10 zl. plynuly do zádušní pokladny.
Odkaz Alžběty Chanovské! Alžběta Marie Chanovská, rozená Mladotka ze Solopisk, bývalá paní na Vrutici a Katusicích, v kvaternu nebeské barvy l. 1728 v pátek po neděli miserere t. j. dne 16. měsíce Aprile, odkázala chrámu Páně Katusickému 300 zl.
Sochu sv. Jana Nep. Dal na svůj náklad postaviti pan Václav Chanovský z Dlouhé vsi r. 1736; ročních příjmů měla socha tato 34 zl. Téhož roku připadla pokuta od Václava Čížka, jinak Marka Katusického, této soše a sice 10 zl.
„Kantorovi, zvoníkům a též korouhevníkům“ dávalo se ze záduší ročně 1 zl. 30 kr.
„Početvedoucímu, který při vyzdvihování interesů v Praze 4 dní strávil 3 zl. r. 1780“
Socha sv. Floriána postavena byla r. 1746; příjmů měla 1 zl. 32 kr.
Jmění záduší r. 1783.
- Fundační kapitál a milostivé vrchnosti 1.000 zl.
- Zádušní kapitál byl rozpůjčen takto:
- U hr. Vrbny na Krnsku 2.147 zl.
- U pánův stavův Král. Č. 2.703 zl.
- U p. bar. Rašína 900 zl.
- Menší částky u okolních rolníků
Součet všech příjmů……10.564 zl.
Kaple sv. Jana 108 zl.
Kaple sv. Floriana 5 zl. 27 kr.
R. 1785 počal se stavěti kostel v Dolním Krnsku (sv. Jiří); dle nejvyšší guberniální resoluce od r. 1785 vzalo se k této stavbě ze zádušní pokladny Katusické v celku 7788 zl.
Faráři Kováňští
R. 1684 Jiří Čermák
1703 Viktorín Zádolský faráři Skalští i Kováňští.
1723 Jan Dvořák
1732 Jan Kunkl
1736 Antonín Sauersik
1741 Václav Cippelius , farář Kováňský a Katusický se propůjčoval.
1742 Joachym Fritz
1750 Laurencius Bodl
1793 Frant. Knobloch
1803 Václav Samoelis
1833 Karel Vinařický
1849 Martin Šejnoha
1859 Matěj Vojík
(Na zvonech jsou letopočty: 1532, 1614 a 1764.)
(Na konec tohoto odstavce slušelo by uvésti dáta o stavbě nového kostela.)
III. Škola
Dokud nebylo na Kováni ani faráře, ani učitele, zastávali funkce při kostele Katusickém farář a kantor Skalský, což až do r. 1723 trvalo.
Okolo r. 1750 uvádí se v Katusicích učitel Josef Košát a po něm Vocek. Oba zastávali mimo kostelnictví a varhanictví také učitelství; užitky ze školy oba brali.
Po nich byl učitelem nejstarší syn učitele Kováňského, Karel Štembera. Tento učitel byl jak v literárním umění, tak i v hudbě velmi slabý, a proto, když nějaký pohřeb byl musil mu otec, učitel Kováňský, pomáhati; také prý i ve škole byl mu ve všem nápomocen. Za tuto pomoc nechal otci svému školu z Katusic téměř úplně užívati.
Když pak Kováňský učitel pro stáří místo své Katusickém učiteli odevzdati přinucen byl, přišel do Katusic za učitele mladší syn Kováňského učitele, František Štembera.
R. 1777 byl učitelem Jiří Záruba, o němž vikář Preitenberger, farář Bezenský, ve své zprávě ku konsistoři takto píše: „Jest to starý, dobrý, ochotný muž, ale k učitelství schází mu téměř všecka spůsobilost“. Proto aby poněkud té spůsobilosti nabyl, odebral se r. 1786 do Pražské normální školy; na tuto cestu darovalu mu záduší Katusické 12 zl.-
Hudby nebyl Záruba znalý, proto chodil do Katusic varhany hráti i na pohřby učitel Kováňský.-
Služné učitele Katusického r. 1806 bylo následující:
- Ze školního fondu 3 zl.
- Sobotáles… 20 zl.
- Od záduší… 28 zl.
- Od obce 7 korců žita.
V r. 1806 patřilo do školy 40 žáků, avšak chodilo jich pouze 9. Jiný seznam v témž roce vykazuje 38 žáků; těch, kteří nikdy do školy nepřicházejí, bylo 15.
R. 1810 stavěla se nová škola.
R. 1811 stal se učitelem Václav Kulmon;
- příjmy jeho byly skvělejší než Zárubovy, měl:
- od vrchnosti 3 korce žita, 1 k. ječmene, 1 kor. Hrachu a sud piva.
- Ze záduší 57 zl.
- Ze šk. Fondu 30 zl.
- Z fundace Hájkovské 4 zl.
- Od obce: 2 kor. Pšenice, 10 kor. a 2 věrtele žita a 3 zl. 30 kr.
- Sobotáles 17 zl.
- Koleda 5 zl.
- Škola
R. 1816 počal se učitel Kulmon ucházeti u vikáře a krajského úřadu v to, aby škola z Katusic učiteli Katusickému přiřknuta byla; správce Krnecký, Jan Karl i krajský úřad podporovali jej v této záležitosti. –
IV. Obec
R. 1594 byl pánem v Katusicích Tobiáš Hřáň z Harasova; dostával od poddaných:
1. úrok svatojiřský a svatohavelský, který obyčejně 1 kopu a 20 grošů obnášel.
2. z každého gruntu jednu neb dvě slepice.
3. z každého gruntu 20 neb 30 vajec.
4. Všichni občané byli povinni na hony a lovy choditi; jiné roboty nebylo.
Obyvatelé Katusic r.1594
Není dle čísel popisných, až v roce 1771 domy v Katusicích číslovány, a později cca rok 1835 přečíslovány na nynější čp.
1. Jan Březinský, před ním Pavel Pánek. ……(rok. 1874…. U Johanů, Šnýdr)
2. Jíra Matoušův, před ním Jan Havlíčků…….( Jizba)
3. Jan Benešův, …(čp.12 předchůdce Felixe Krouského)
4. Havel Baršů …(čp.11 Vaněk, r. 1874)
5. Jan Kozák, před ním Vít Kloud …(rok 1874 Šnýdr)
6. Markyta Štěpánka, před ní Václav Štěpánův …(rok 1874 Matouš
7. Adam Pavlíčků, před ním Petr Pavlíček… (rok 1874 asi čp.7; Krouský)¨
8. Jan Havelků, před ním Matouš Hubáček… (rok 1874 dvůr)
9. Kryštof Nezírek, před ním Míchal Schneider… (asi předek dalších Šnýdrů v Katusicích, později zádušní, Beneška.
10. Matěj Janda, …(19. století Polivka, Honc)
11. Havel Ondřejů …(čp.2 Vidner)
12. Martin Matoušů, před ním Johana Matoušová …(r. 1874 Vaněk)
13. Jakub Čížků …(čp.46, rok 1874 Šimonek)
14. Vávra Adamů …(19. stol, Štros)
15. Havel Havlousek, před ním Jan Vojtíšků, …( 19. stol. Jizba, ? čp.1)
16. Krištof Bartoš, …(čp.40 V. Novák, Hájek)
17. Vácslav Vacek,… (čp.38 Kvajsar; Qweuser)
18. Jakub Vítů… (19. stol Šágr)
19. Pavel Kozák, před ním Jan Matoušů. …(Hofman?)
20. Jan Žídek …(čp.35 ?)
21. Augusta Krčmář …(? Goldbach)
22. Vojtů Tesař, před ním Jan Kavka …(Novi)
R. 1594 byly v Katusicích dvě krčmy výsadní; v té druhé počalo se šenkovati r. 1581. –
Stav lidu rolnického byl před válkou třicetiletou ještě snesitelný, robota nebyla veliká a nevolnictví teprve počínalo se v Čechách ujímati. Však po této válce byl stav našeho lidu téměř zoufalý, v čemž dějiny hojných dokladův podávají.
Nejčastěji dočítáme se ve svých starých gruntovních knihách o případu tomto: když některý rolník nemohl daně vrchnosti odváděti a snad i zadlužený byl, vrchnost ihned grunt jeho si přivlastnila, věřitele vyplatila a tak z majitele gruntu žebráka udělala. Grunty lepší připojily se ke dvoru a ostatní se rozprodaly. Cosi podobného stalo se r. 1733 v Katusicích. Rolník, Václav Matouš (pozn. Jizbova chalupa; čp.1), prý špatně hospodařil, i poslal pan Václav Chanovský, pán na Vrutici a Katusicích, správci svému, Jindřichu Šteindlovi následující list:
„Já Václav Josef Chanovský, Krasilov-Dlouhoveský z Dlouhé vsi, pán na Vrutici, Katusicích a Vysočanech moci mé vrchnostlivé nařizuji: Poněvadž Václav Matouš po kolikterém jak panském a správce Vrutického, tak svých blízkých přátel napomenutí, ani po učiněné velké panské pomoci, žádným dobrým hospodářem býti nechce, anobrž víc a víc grunt jemu svěřený ztenčujíc zanedbává a tuze pustne; aby u přítomnosti mého správce Vrutického, Jindřicha Šteindla, od Katusického rychtáře, konšelův a starších i mladších obecních, táž grunt dle dobrého svědomí prošacován, pan mně takový prošacovaný odeslán ku potvrzení byl. Mé další milostivé nařízení očekávati se bude. V čemž jeden každý poddanou poslušnost zachovávati budete. Sláma, ale tam se vynacházelící ta ne šacovaná, nýbrž pro stavení a dobytek zůstane. Dáno v mém domě Pražském dne 8.februari 1733.“
Když rychtář a konšelé grunt prošacovali, podali o tom zprávu pánovi takto:
„Tak jak mám od urozeného a statečného rytíře pana Václava Jos. Chanovského z Dlouhé vsi a t. d. naší dědičné milostivé vrchnosti milostivě nařízeno bylo, by u přítomnosti našeho správce grunt Václava Matouše, souseda obce Katusické, prošacován byl; i vidouce my ovšem, že již týž grunt o mnoho spustlejší, (při kterém nižádného dobytka, toliko jeden vůz, brány a plouh a to velmi špatné, stavení na spadnutí) nežli když jmenovaný Václav Matouš jej ujal; pročež takový dle bedlivého všeho povážení a našeho dobrého svědomí za sumu 350 kop míšenských jsme prošacovali.
Datum v Katusicích dne 19.februari 1733
Václav Šnýdr, rychtář Katusický
Jiřík Hájek, konšel starší (čp.11)
Václav Dorč, mladší konšel. –
Dále se čte v gruntovní knize:
„Poněvadž téhož gruntu držitel Václav Matouš pro své nehospodářství a nedbalost týž grunt velmi spustil a jak J. M. cís. Daně, tak vykonávání vrchnostenské roboty velmi zanedbával, pročež milostivá vrchnost téhož gruntu se ujmouti a takový dne 13. februari 1733 skrze rychtáře a konšele té obce prošacovati dáti za 350 kop, všeliké na ten grunt padající „onera“ na sebe převzíti a nápadníky vyplatiti jest ráčiti. Totižto:
Veruně……………… 44kopy 36 grošů 1 denár
Bratrovi Matějovi….. 81 – 44 – 2-
Dorotě, macoše……. 18 – 36 – 1-
Alžbětě, tetě……….. 11 – 20- 4 –
Anně……………….. 4 – 36 -1 –
Lidmile Radounové do Podhořan 46 - - -
Summa 206 kop. 53 gr. 2 denáry
Jak na str. 3 praveno již bylo, udělala vrchnost z tohoto gruntu panskou hospodu; část gruntův přivtělila ke dvoru a část prodala. –
Rozepře o Bezvel v r. 1738
Od nepamětných dob užívala obec Katusická les „Bezvel“; i pánové Kropáčové z Grymlova a Strakové z Nedabylic nechávali obec v pokojném lesa toho užívání.
Když však r. 1728 panství ujmul Václav Chanovský z Dlouhé vsi, počal sám na Bezveli dříví káceti a prodávati a obci Katusické zapověděl, bez jeho vědomí a svolení dříví tam dělati. Občané obrátili se k jmenovanému pánovi s prosbou písemní, aby jim les Bezvel ponechán byl; dostali odpověď tuto:
„Pokudž královskými deskami zemskými, neb s berní zemskou neb jinými obzvlášťně Řepinskými knihami dokázati moci budou, že ne panský, alebrž obecní les, Bezvel“ nazvaný, a tak k obci Katusické patřící jest; tak na žádný způsob za panský les týž Bezvel bráti se nebude; anobrž k obci Katusické se zanechá. Stalo se na Vrutici dne 28. února 1738. Václav Chanovský z Dlouhé vsi.“-
I šel rychtář, Jan Vydner dne 30. srpna 1738 na Řepín, aby odtud výtah ze starých purkrechtních kněh přinesl. (Dokud před bitvou bělohorskou Katusice rytířům Hřáňům z Harasavo náležely, patřily jim také Libeň, Radouň, Vrutice i Sovinky; kancelář byla na Vrutici; odkudž pak všecky listiny na Řepín se dostaly.) Purkrabí Řepínský, Jan Roslau, rychtáře vlídně přijal a ihned mu výtah z gruntovních kněh od r. 1594 dal. Ve výtahu tom byla jména všech gruntovníků Katusických (viz. Str. 9) a platů jejich na konec připsál purkrabí: „Že při té vsi žádné panské dědiny ani lesy podle tohoto urbáře se nevynacházejí, tímto dostatečně vysvětluji.“
Po obdržení tohoto výtahu zadána byla žádost rytíři Chanovskému znova; než ale vyřízena byla, zemřel jmenovaný pán a obec obrátila se k zemskému soudu následující prosbou:
„Před vysoce urozeného rytíře pana pana Hynka Humberta Bechyně z Lažan, pána na Dlouhé Lhotě a Byticích, J. cís. M. radu komorního a lenního soudu soudce! Poníženě pokorná prosba v příčině obecních věcí od obce Katusické.
Vysoce urozený rytíři!
Pane, Pane Milostivý!
Vaší Milosti tímto v nejhlubší poníženosti zanášeti přinuceni jsme. Kterak tak naše milostivá vrchnost, slavné paměti urozený a statečný rytíř, pan Václav Chanovský z Dlouhé vsi před párma lety náš obecní les, neb jinak nazvaný Bezvel, za panský les sobě potáhnouti chtíti ráčil, a to z příčiny té, že prý poněvadž my jsme se k takovému lesu při retificací komisi nepřiznali, že takový les panský jest tudíž obci nikoliv že nepatří.
I jsouce my téhož jisti, že náš obecní les při stalém popsání spolu do přiznání přišel, který při slavné komisi také od našich předkův a ještě na živě pozůstávalých starých hospodářův Matěje Fryka a Jakuba Moravce, jakožto les obecní a nad lidskou paměť k obci vždy patřící, podle všech našich gruntovních lesův přiznán, pak vykázan byl; chtíc ale naše milostivá vrchnost skrze to slovo „Bezvel nazvaný“ pravený les za panský uznati, a to proto, že v podací fasi se Bezvel les nevynachází, o čemž pravda nám povědomo není aniž býti může, jak slavná komise ten les obecní zaznamenati ráčila, který se vždy a nejináče než jen „obec pod Valovicemi“ jmenuje. Bo se ale jména „Bezvel“ dotýče, to ten samý vrch neb kopec, Bezvel nazván jest. Nic však méně pravený a nám vždy spravedlivě patřící obecní les předešlých milostivých vrchností jakož pana Kropáče a posléz J. M. Straky nikdy odjímán nebyl.
Z té tehdy příčiny k naší milostivé vrchnosti v nejhlubší poníženosti o takový les jsme se ucházeli, a na naši pokornou a poníženou prosbu pod datum 28. února roku 1738 milostivý dekret obdrželi: abychom sl. Kr. deskami zemskými, neb s berní zemskou, neb s jinými obzvláště Řepinskými knihami (poněvadž tenkráte statek Vrutice spolu i s Katusicemi k Řepínu patříval) dokázali, že pravený les obecní jest, nám nikoliv odnímán nebude, jakž výpis lit. A. hojněji svědčí.
Podle kteréžto milostivé resoluci my ubozí sprostí lidé nevědouce se kam jinam obrátiti, toliko k /: titul/ panu sekvestratorovi zdejšímu, a spolu Řepinskému o milostivé povolení jsme se ucházeli, by nám povoliti ráčil z kněh Řepinských starých urbárních výpus vydati, bychom tudy my naši spravedlivou věc v poníženosti naší milostivé vrchnosti provésti mohli; dle čehož jsme na kancelář Řepinskou poukázáni byli, jak přiležející výpis z knihy urbární v letu 1594 založené, obdrželi, kterýžto lit. B. dostatečně svědčí, že ve vsi Katusicích milostivá vrchnost ani žádných lesův, ani také žádných dědin panských, mimo podacích gruntův nemá, k čemuž přistupuje a podstatněji dokazuje dvůr nynější Katusický, že předešle nikdy dvorem panským poplužním nebyl, alebrž napotom z gruntův podacích pod kontribucí stojících učiněn jest byl, kterémuž také před 5. lety statek selský Matoušovský dílem potažen a dílem chalupníkům rozdělen, pak statek tento hospodou panskou udělán jest, a robota přece zcela zúplná na nás zůstává a tudy také při vsi nic samo panského se nevynachází, aniž také vynacházeti může, poněvadž slavná komise naše všechny grunty vezmouc i s panským dvorem křížem a křížem z příčiny té, že ještě při naší obci dle generální visitaci od r. 1654 mnoho polí schází, dvakráte přejíti a vyšetřiti jest ráčila.
A ačkoliv sice dle obdržení tohoto výpisu k naší mil. vrchnosti jsme se poníženě ucházeli a tudíž věc nikdy nezaspali, přece skrze úmrtí naší milostivé vrchnosti žádné zmístění a resoluci jsme neobdrželi. –
Za druhé: Při naší obci nachází se obecní chalupa spolu s masným krámem, v které žid od starodávna zůstává a nám nájmu ročně 25 zl. platí; k té chalupě před 3. léty milostivá vrchnost vinopalnu panskou vystavěti jest dala, a ač sice mil. Vrchnost nám náš nájem vyjmouti jest ráčila, tak přece od toho času s židem, co jemu od mil. Vrchnosti nájem důchodenský zvýšen jest, samá roztržitost se děje a věc náležitě spořádána a v místo uvedena není.
A poněvadž Pane a Pane Milostivý! Při nynějším vyměřování pana měřiče panských polí, luk a lesův spolu také náš pod Valovicemi ležící obecní les, jinak nazvaný Bezvel, vyměřen jest; jakož také za příčinou naší chalupy a krámu masného věc spořádána není; bychom tedy my a budoucí naši ubozí kontribuenti v naši spravedlivé věci žádné skrácení netrpěli.
Procež k Vaší Milosti v nejhlubší pokoře se utíkáme, pro Boha a spravedlonst jeho nejpoddanější prosíme, že z ohledu podotknutých důkazův k nám tak milostivě se nakloniti a nás ubohé poddané při naší spravedlnosti nejen zachovati, nobrž také věc k zmístnění a k vinšovanému konci pro odplatu Boží přivésti sobě oblíbiti ráčíte, za kteroužto milostivost Bůh odměnitelem býti ráčí. My ale na našich nehodných modlitbách za Vaší Milosti dlouhé a šťastné panování stéle prositi budeme, zůstáváme
Vaší Milosti
ponížení poddaní statku
Vrutickému ze vsi Katusic.
Jan Vydner, rychtář.
Václav Dorč, konšel.
Jiřík Matouš, konšel.
Jan Šnýdr, konšel.
Václav Krouský,
Vondřej Dlouhej.
Matěj Matouš.
(Psáno v měsíci září 1739)
Výsledek této žádosti byl, že nedlouho potom přišla do Katusic komise, která všecky pozemky odhadnuvši do protokolu k položce „Bezvel“ napsala: „ Les Bezvel, který vrchnost sobě přivlastniti mínila, poněvadž ale obecní jest, pročež také nešacovaný zůstává.“
Když pak r. 1745 zemský měřič, Jan Glockperger, pozemky u Katusic znova vyměřoval, byl Bezvel beze všech námitek obci přiřknut.
