SPIKALY

Hrad Jestřebí

Hrad nese stejné jméno jako ves pod ním, tedy Jestřebí. Jiný německý název Habstein; Habischstein (Jestřábí kámen).

Skalní pískovcový hrad v Máchově kraji se poprvé připomíná v roce 1295 v predikátu Hynka z Jestřebí, z rodu Ronovců a jeho syna Půty. Hrad tento je doložen o pět let déle tedy v roce 1300. Brzy však zanikl. Ten snad stál na jiném místě, tzv. Konvalinkovém vršku. Mladší hrad tento byl založen pře rokem 1403, kdy se podle něho psal Jindřich Berka z Dubé. Dle archeologických nálezů se datuje jeho vznik na začátek 15. století.

Za dob husitských válek držel hrad syn Jindřich „Hlaváč“ z Dubé, který v roce 1426 po dobytí Lipého (České Lípy; Bömisch Leipe) stal i jejím husitským hejtmanem. Po něm od 30. let držel jeho syn Čeněk (Vincenc), který jako spojenec (mých předků; Václava Pekaře) Vartenberků zapletl do válek s lužickým šestiměstím. Hrozilo obležení hradu Jestřebí, a tak, aby situaci zachránil, prodal hrad Jestřebí Janu Smiřickému ze Smiřic. Po jeho popravě roku 1453, zůstal hrad v dědictví jeho synů Václava a Jindřicha. Ti ho prodali v roce 1480 Kryštofu z Vartenberka, který zde i sídlil. Někdy v polovině 16. století přestal ho potomek Jan z Vartenberka užívati. Roku 1547 se uvádí jako trvale opuštěný a neudržovaný.
Po těch časech novověkých, hlavně za časů 18. věku, lámal se zde pískovec, a došlo vlivem k erozi, a odpadávání skalních převisů.

Před více jak deseti lety, když jezdíval jsem do českolipské střední školy, spadly hradní kameny k dolní domům. Jinak jak již psáno, eroze, to započala již dávno.

Na hrad se můžeme dostat po schodech, kde původně byla hradní studna.

Doporučuji navštívit tento kraj a místo, hlavně zdejší dvě restaurace pod hradem, jedna po hradu jmenována, „Pod Habischsteinem, druhá, starobylá roubenka, která rychtou bývala. V obou výborně vaří.

A ty výhledy do okolní krajiny. Hlavně navštivte i skálu, jménem „Spící Panna“ kde je ještě krásnější výhled do okolí, na tzv. Provodínských kamenech. V okolí je dosti pískovcových skal, a jejich údolí, např. směrem na Újezd, odkud pochází starobylý rod Lobkowiczů.

Kde ležel původní hrad Jestřebí?

Uvažuje se u obce Staré Splavy, kde jsou stopy po dřevěném hrádku ze 2. poloviny 13. století, až počátkem 14. století. Místo je nad železniční tratí, tzv. Konvalinková vrch.

August Sedláček se zmiňuje u hradu Bezdězi, o hradu Jestřebí, neb samotné vsi:

Nedaleko nynější vésky Thammühl (Malý kus k západu) a několik kroků od tohoto místa, kde se silnice k Jestřebí a k Lipému odděluje vozová cesta k vésce vedoucí, spatřujese po pravé ruce pahrbek homolovitý, borovím porostlý, na jehož vrcholu nevelikém nějaké obydlí stávalo. Na jižním boku tohoto pahrbku jest prohlubeň, a v ní viděti dúri do skály, kteráž se při bedlivějším ohledání jako dvířka do sklepa z polovice zasypaná objevuje. Místo to se nazývá „beim alten Keller“ (u starého sklepu. Báji se cosi o pivováru, který poblíž stával, a pivo prý se v tomto sklepě chovávalo.

Pak jsou ještě zmínky, Vartneberkům na Kuřivodech, k Hlaváčovi, hejtmanovi z Lipé, nebo k Dubé (Housce).

Berkové z Dubé, pocházející od bratra Chvalova, nabyli Lipého za živobytí Jindřichova. Držitelem jeho nazývá se 1. 1327 Hynek, purkrabě Pražský.5) Ačkoliv tento pro dotčenou hodnost po většině na hradě Pražském aneb při královském dvoře přebýval, také býval někdy v Lipém, ku příkladu léta 1337, když tu město Bělou založil. Tehda tu byl jeho purkrabí Martin z Loun.6) Zemřel léta 13487) zůstaviv syny Hynka a Jindřicha. Těmto dvěma dal král Karel (1348, 20. března) opravu na městečku Radoušově kláštera Dokzan- ského; opravu tu vykonávali společně ještě 1. 1355.8) Z pozdějších pamětí jde na jevo, že se rozdělili o rozsáhlé dědictví. Hynek, jenž byl po otci purkrabí Pražským, obdržel velké panství HonŠteinské s Lipým a Jindřich Jestřebí, Housku, Mšeno a drobné statky okolní. Hynek zemřel 1 1361.

Poručníkem sirotkův, kteří se oba Hynek jmenovali, byl Jindřich dotčený.

A teď přímo o hradu JESTŘEBÍ, co píše August Sedláček.

JESTŘEBÍ HRAD.

V prostranném údolí mezi zelenými návršími blíže Nového zámku a nad městečkem Jestřebím spatřuje se na nevysokém podstavci skála zvláštního tvaru, na níž ještě zbytky bývalého hradu viděti. Ze všech stran, ať se odkudkoliv blížíme, vždy poskytuje skála tato sama o sobě stojící neobyčejnou podívanou. Podval skály totiž jest patrně užší než její vrch a zvláště na severovýchodní straně viděti, jak je skála svislá. Avšak za dřívějších dob (ještě

1. 1861), když jsem se jeden z posledních nahoru dostal, dokud byla skála celá, pohled ten byl ještě vzácnější. Neb skála pevně stojíc na svém podstavci rozšiřovala se do výšky, což patrně pozoroval ten, který přicházel od Nového zámku a na skálu s její zubatou korunou pohlížel. Proto nejeden srovnával Jestřebi s velikou lodí beze stěžňů. Na blízku míjela tato podoba, když příchozí zřetelně rozeznával vyčnívající úskalí, rozpukliny a nesrovnalosti té ohromné hmoty. Bohužel jest skála pískovec, kterýž zhoubnému působení povětří snadno podléhává. Na počátku 19. století pukla skála, takže se do rozsedliny ruka vložiti mohla.1) Nějaký rok potom zase se odlamovaly kusy, poněvadž neopatrní obyvatelé skálu sami podkopávali, dobývajíce tu písku. Nejednou obavy pronášeny, že by se velká část skály na chaloupky pod ni šířiti mohla; k odlamování velkých kusů došlo 1. 1852 a 1868, takže mezi obyvateli byl způsoben nemalý strach. Tehda se ještě na Jestřebí choditi mohlo po schodech ve staré věži umístěných, ano i já sám, když jsem tu byl poprvé 1. 1861, dostal jsem se ještě nahoru, ač již obtížně z části po žebříku, z části po hořejších schodech, mezi nimiž tři nad sebou scházely. Ale na ten čas není přístupu, leč nebezpečně po vysokém žebříku a tak se musíme spokojiti s tím, co nám zůstavili staří pamětníci a co jsme za dřívějších let sami viděli.

Všude pod hradem jsou chalupy městečka Jestřebí. Láska k obvyklému rodnému obydlí způsobila to při obyvatelích, že na nebezpečnou blízkost zvětralé skály nepomýšlejí, ačkoliv po prvním ulamování skály 1, 1813 a 1825 tři domky se rozebraly a obyvatelé jejich se na jiném místě usadili. Stará cesta ke hradu jest ještě dnes zřejmá; chodí se jí ke krchovu, který jest sice na boku hory, ale na rovince. Býval na něm kostelík. Jestli tu býval odedávna a zejména jestli tu býval farní kostel, není známo1) Možno

jest, že tu prvotně bylo panské hospodářství a že tu zanecháváni koně, jestli se kdo nahoru ubíral.

Na severozápadní straně jest hradiště uměle skopáno a na jeho dolním boku byl násep, jehož zbytky se ještě spatřují.

Na hrad nebylo možno nijakým způsobem se dostati, leč jen skrze okrouhlou věž, která byla od

hořejška stavěna až na dno skály, která tu byla bud zřícena aneb vylomena. Myslívalo se dříve, že to byla studně, avšak že to bylo schodiště, svědčí malá okénka v ní. Z Části je toto schodiště ve skále vytesáno, z části je stavěno. Napřed jsou dvéře s končitým obloukem a vzadu naschvál otvor prolomen. Ti, kdož dříve hrad navštěvovali, dostali se z dotčeného schodiště na přední hrad po 24 ve skále vytesaných a vyšlapaných stupních. Zde jest dosti velké prostranství, na němž mívali Jestřebští několik zahrádek. Něco dále k severozápadu zdvíhá se skála (tak píší pamětníci) o 11 m. výše, jest však nízká, takže mezi ní a hradbou předního hradu chodba asi 4 m Široká zůstává. Zadní hrad, jihovýchodně odtud na nejvyšší části stojící, býval na všech stranách hrazen hradbou, z níž ještě znamenité kusy zbyly. Zde bylo několik sklepů ve skále vytesaných, z nichž největší byl asi 10 m. zdélí a zšíří a od lidí za koníci se pokládá, ač k víře nepodobno, aby obyvatelé hradu dostali koně na tuto skálu. Ostatní sklepy mají za špižírny a komory, což se asi s pravdou shoduje. Kromě toho je tu starodávné viseni tvaru džbánovitého, jak se často v hradech na pískových skalách vystavěných spatřuje. Zšíří na dně bylo 3'/a m. a hluboké (na počátku 19. století, ač již zasypané) asi 8 m.

V blízkém sklepě objevili kostru zazděnou. (Viz I. díl na str. 78 !) Kromě těchto bývalo snad ještě několik sklepův a komor, ale bez nebezpečenství života se k nim přistoupiti nemohlo.

Po několika úzkých a ve skále vytesaných schodech vstupovalo se na nejvyšší část hradu, nyní znatelnou podle zdi s cimbuřím, která tuto část zavírá. Tu byl palác s véži, po nichž však neni památky. Jak se zdá, bylo všechno na Jestřebí (kromě skalných komor) ze dřeva stavěno. Místo to nejvyšší měřilo 24 kroků zšífí a 36 kroků zdélí.1)

Jestřebí založeno ve 13. stol., když v Čechách hrady na vysokých skalách stavěli. Po prvé se připomíná léta 1295 a z pamětí tehdejších jde na jevo, že byl pánem jeho a bezpochyby také zakladatelem Jindřich ze Žitavy (1249—1309), jenž se nazýval 1. 1295 Hynkem z Dubé a z Jestřebího a 1. 1297, když zasedl na soudu zemském, Heimanem z Jestřebího. Když okolo r. 1300 fojtové a rychtáři na Biroumovsku nějakých peněz v kostele Polickém se zmocnili, zajal je Jan, písař opata Broumovského, a poslal je Hynkovi na hrad Jestřebí do vězení.2) Hynek, který brzo po r. 1309 zemřel, měl syny Půtu z Frýdlantu (1259—1318), Hynka Berku (f 1348), Hynka z Dubé (f 1333) a Hynáčka z Housky. Kdo z nich Jestřebí míti, není známo, ale naposled se zajisté dostalo Berkovi. Neb když se synové jeho Hynek (ý 1361) a Jindřich dělili, dostal onen Honšteín a Lipý, tento Housku, Mšeno a Jestřebí s jinými statky. Týž Jindřich vyskytuje se jako patron farního kostela v Krušině, jak se nazývalo městečko pod hradem. Synové téhož pána jednookého nazývali se Hynek, Jindřich starší, Jindřich Berka, Vácslav, Jindřich Hlaváč a Jindřich mladší neb Vaněk. Starší syny oddělil 1. 1391 Jablonným a Milšteinem a slíbil jim ještě Kuřlvody, mladším třem dal 1. 1402 Dubou, Hrádek, Vřísek, Lov a Čap.3) Otec si tedy zůstavil Jestřebí a Kuřívody. Zdá se, že ještě 1. 1403 žil a tehda faráře do Krušiny podával. Avšak 1 1404 byl již mrtev, neb manželka jeho Adla byla již vdovou.*)

Z pozdějších pamětí jde na jevo, že Jindřich jednooký postoupil Jestřebí, Milčan a Kuřích vod Jindřichovi Berkovi, druhému svému synu.6) Tento podával 1. 1405 faráře do Krušiny, koupil t. r. věno mateře své Adly, které měla zapsané na hradě Jestřebí a městečkách Kuřích vodách, Krušině a Holanech. T. r také věnoval na vsích Kurovodských Kačně, manželce.®) Tato mu darovala dvě děti, Jindřicha a Bonuši. Když Jindřich 1. 1406 na podzim již ke smrti pracoval, zapsal Bonuši do života jejího deset kop platu v Pavlovicích.7) Po jeho smrti ujal se dětí mladší jeho bratr Jindřich či Hynek Housecký a spravoval pozůstalost sám. Z té příčiny daroval 1. 1407 faráři Chlumskému plat na mlýně pod Krušinou.8) Mlaidého Jindřicha měl u sebe na Housce a Bonuši dal do Lipého. Oba sirotci krátce po otci zemřeli. Tedy se potom tři bratří o pozůstalé statky rozdělili; Hynek nej starší dostal Kuřívody, Jindřich Housecký Milčany a Holany a Jindřich Hlaváč dostal Jestřebí. Již 1. 1408 podával Hlaváč faráře do Krušiny.

Jindřich Hlaváč měl té doby drahně vesnic v okolí, které byl na svůj díl obdržel; jak se zdá, sídlel posud bud v Lovu aneb na Beršteině. Všechny ty vesnice, pokud mu zůstaly, připojil k Jestřebí. L. 1410 učinil poručenství o svých dětech, jež však zrušil,10) protože poručník zemřel. Druhé poručenství učinil 1. 1415.11)

Berkové byli tehda rod přísně katolický, avšak Hlaváč od nich odstoupiv přidali se ke straně pod obojí, jestii to učinil dobrovolně aneb nuceně, není nám známo, jisto jest, že po dobytí Lipého učiněn tu byl hejtmanem a že tu do leta 1427 zůstával.12) Možná že t. r. zemřel, neb na podzim byl již jiný hejtman na Lipém.

Syn jeho byl Čenik. Tomu Jindřich Berka Housecký vše právo své na hradě Jestřebí po otci a mateři zapsal. Do válek, které Vartenberkové s Lužičany vedli, zapletl se také Čeněk. L. 1445 pomáhal

Mikšovi Pancíři ze Smojna proti nim. Když pak Lužičané vtrhli do země, spojil se s nimi Jan ze Smiřic

a zůstali na tom, že oblehnou Jestřebí i Sloup. Ale Jan vida, že jest Jestřebí lepší, rychle se smlouval s Čeňkem, aby mu je prodal. A tak se stalo nedlouho po Všech Svatých, že je Čeněk Janovi postoupil, vzav díl peněz za ně. Když pak na jaře 1. 1446 doplaceno, zdělal Čeněk na Jestřebí list s rukojměmi a vložil je Janovi ve dsky zemské.18) K tomu přikoupil 1. 1450 ves Zahrádky a Maršovice.1*)

Znám jest osud nešťastného Jana, jenž byl 1. 1453 mečem odpraven. Předním poručníkem sirotkův po něm byl Zdeněk ze Šternberka, jenž při tom pro sebe hospodařil a asi polovici jejich jmění vyzískal. Zbytek, Housku, Jestřebí a Lipou, vydal r. 1456 mateři Markétě z Michalovic.16) O Jestřebí byla před tím pře. L. 1454 provolána odúmrf po Jindřichovi mladším Berkovi a jeho dětech. Vyprosil si ji Aleš Berka z Dubé, avšak vyzískal jen Kuřlvody. Aby se neopakovalo něco podobného, vyprosila si Markéta 1. 1457

všechen královský nápad na Housce a jestřebí.10) Sirotci byli Vácslav a Jindřich. Asi okolo 1. 1460 došel Vácslav let svých a ukončil při o Jestřebí, získav nárok Alšův. Hned potom zveden Vácslav na hrad Jestřebí s poplužím a městečko Krušinu.17) Jak se zdá, oba bratří zůstali v nedílu. Vácslav zemřel ok. 1. 1470 a všecko jmění zůstalo Jindřichovi.18) Tento byl 1. 1471 členem poselstva stavovského k nově zvolenému

králi Vladislavovi do Krakova, potom býval na službě pifi císaři Bedřichovi, který jej povýšil za korouhev- ního pána Římské říše (1475). To potvrzeno králem Vladislavem a Jindřich pak od pánův přijat do panského stavu.1) Zemřel ok. 1. 1488 a pochován v Lysé. Nedlouho před svou smrtí prodal hrad Jestřebí Kryštofovi z Vartemberka,2) Tento prodej stal se bud 1. 1481 aneb nedlouho před tím. L. 1481 v prosinci měl již Kryštof Jestřebí a bylo tuším jeho předním sídlem. Tehda prodal Ralsko a 1. 1485 Tolštein; oboje mu nebylo tak příležité jako Jestřebí, které mezovalo s jeho velikým zbořím Rybnovským. Ale ač později Jestřebí počítáno k Rybnovsku, přece za živobytí Kryštofova zůstalo jeho sídlem. Tak to bylo i nějaký čas po jeho smrti. L 1505 nazývá se Zikmund, syn jeho, seděním na Jestřábí.4) Myslíme totiž vedle (ovšem skrovných a neúplných) dokladův, že Zikmund dostal za díl Jestřebí, Jan, bratr jeho, Vartemberka Vácslav, třetí bratr, Loukovec a Rybnov. Jisté jest, že Zikmund, který se po r. 1505 nepřipomíná, brzo potom zemřel. Jestřebí spadlo potom na Vácslava a Janovi dostal se (tuším náhradou) statek mateřský Tečeněves.

Zikmund byl posledním pánem, který na Jestřebí bydlel. Bratr jeho Vácslav, připojiv je k Ryb- novu, zůstavil hrad zkáze, která jeho dřevěné stavby brzo zachytila. Již 1. 1547 nazývá se pustým zámkem. Asi od r. 1560 bylo příslušenstvím Nového zámku. Od druhé polovice 18. st. Jestřebí často popisováno.