SPIKALY

Památky archaeologické a místopisné

Vydávané od archaeologického sboru Musea království Českého

Redaktor: K. VI. Zap.

Ročník XI.         Díl VI., sešit 4.              Rok 1864

Bělá čili Nový Bezděz v Boleslavsku.

Sepsal Josef Umlauf.¹⁾

1. Od založení Bělé až do válek husitských.

Písčitá rovina kolem Bezdězí, nejkrásnějších homolí Českého Středohoří, až do století třináctého pokryta byla širým lesem, který v stranách severních až ku hvozdu pomeznímu dosahoval. Byla středem župy někdy Boleslavské, potom Kamenecké, jdoucí úzkým dlouhým pruhem od Staré Boleslavi až k pohoří, dělícímu Ploučnicko od Nišan. Byl v ní nejspíše mezi lety 1052-1088 Kamenec co nový hrad župní vystaven, snad tam, kde posud i vsi Březovic (Zolldorf) slove „Na Kamenci.“²⁾

Na Bezdězi vystavěn byl počátkem 13. století hrad, na němž župani čili kasteláni sídlem bývali, pod hradem pak r. 1264 Kunrat a Hartvik z Kravař město Bezděz založili. Že pak zdálo se místo k obývání nepříhodným býti, přeložil Hynek mladší Berka z Dubé, jemuž hrad Bezděz zapsán byl, město Bezděz o 1 ½ hodiny dále v stranu jihovýchodní ku říčce Bělé, někdy i Dokzou zvané, která u Malé Bělé blíže Bakova nad Jizerou splývá. Stalo ser. 1337 a odtud město, do něhož mnoho měšťanů z Bezdězi přešlo, Novou Bezdězí, brzy pak po řece Bělou bylo jmenováno.

Dle listu daného na Lipém 1337 na zejtří sv. Jiří, kterýžto list s pečetí na žluté a červené šnůře posud chová se v archivu Bělském³⁾, dálo se osazení města Bělé tímto spůsobem: Osazovateli města byli: Ješek z Kluku, dotud rychtář v městě Bezdězi, Martin z Lovu, purkrabí na Lipém, Kristian, měštěním z Lipého; lesy a luka k městu vyměřil Crha měřič. Z 98 lánů dal pan Hynek Berka obyvatelům nového města 90, svobodných lánů 8: kostelu sv. Kříže 1, osazovatelům čili přenašečům města po 2, dohromady 6, měřiči pak 1 (lán = 64 korců výseku). Ješka z Kluku p. Hynek Berka ustanovil rychtářem v Bělé, k níž připojil městečko Dokzy a dvory pod hradem Bezdězí. Zároveň dáno bylo novému městu právo pivo vařiti, slané ryby na skladě míti a j.

Bělá po 7 let byla prázdná všech platů, po tom pak čase mělo placeno býti z 60 lánů po hřivně těžké (=64 gr. Pr.), z 30 lánů po hřivně lehké (=56 gr. Pr.). Město zdmi bylo ohraženo, a Habart, dříve farář pod Bezdězí, převeden byl do Bělé.⁴⁾

            Rychtářství bývalo výsadou osobám a dědicům jejich, záležející ve svobodném užívání pozemků a některé části pokut soudních. Tak i v Bělé za Ješka z Kluku, po něm za Alše a Heršana bratří z Bychoru, jimž Václav IV. Dědičné rychtářství (1401) v Bělé udělil. R. 1453 byl dědičným rychtářem Jaroš, jenž rychtu manželce své odkázal. Od Pechy rychtáře koupila obec rychtu s příslušenstvím r. 1464 za 110 kop gr. Č., od kteréžto doby obec sobě rychtáře na čas volívala. Pak patřily tenkráte k rychtě 2 lány polí, krámy masné, pekařské a ševcovské, mlýn s valchou a třetí peníz soudní z města i z vesnic.

            Z nejstarší rady městské v Bělé známy jsou z r.1362 osoby tyto: purkmistr Otík, konšelé: Budek, Jan Bradáč, Mikuláš Lichva, Beneš Tašnar, Jenlin kovář, Macek Šrám, Vais a Petr Kruz.

            Kamenecko slulo ve 14. století také Bělskem; soudové konáni byli v Bělé, ačkoliv kasteláni na Bezdězi zůstávali. V městské knize zachovala se co nejstarší památka soudní latinské narovnání mezi obcí Žďárem a Kruhem s jedné a mezi Divišem panoší z Kruhu se strany druhé o údolí ležící mezi Žďárem a Kruhem. Narovnání to učinili: Oldřich, starý purkhrabí Bezdězský, Pešík, sudí Bělský, toho času hlavní soudcové u přítomnosti dobrých lidí: Soběhrda z Vřevčic, Vítka řečeného Michovce ze Zahrádek, Budelky z Týnce, Vaňka řečeného Sudálka a Jana, bratra jeho, Nička, rychtáře Provodínského, Oldřicha, purkrhrabí na Bezdězi, Tašnara, purkmistra a jiných konšel v plné radě na den sv. Sigmunta 1376.

            R. 1396 v Praze dne 3. února jmenoval král Václav IV. Bělou městem královským (jmenuje se tak v listech již r. 1390), které mělo téhož práva užívati jako město Nymburk. Zároveň stala se Bělá sídlem popravy v Bělsku.

            Zachovaly se posud desky městské, r. 1417 založené, do nichž kladeny byly smlouvy, trhy a jiné paměti pro větší jistotu majetku a práva. Z Nich také dovídáme se, jakou péči obec o vnější bezpečnost a ochranu města r. 1418 měla. Vydalať téhož roku na pušky 6 kop, 5 kop a 1 kopu grošů, učinivši krom toho smlouvu s Matoušem prakařem, aby platu jedné kopy a pole „střeleckého“ u Čisté užíval, dávaje za to každého roku nový prak k obci.

1. Sepsání to vybráno jest z úplnějšího sebrání starých pamětí a listů, týkajících se města Bělé, jež spisovatel v rukopisu (asi 1200 stran in 4^a) chová. Byl čas svrchovaný, aby staré ty listy a paměti opsány a sebrány byly, protože bohatosti archivům čím dál víc ubývá.
2. Palacký: Děj. I., 2, 246 pokládá: „Nevíme, kde byl někdejší jeho (dekanatu) hlavní město Kamenec hledati se měl.“; Tomek (Čas. Čes. Mus. 1859, 191.): Kamenec, „o jehož poloze pohříchu se neví.“ H. Jireček (Slov. Práva II., 181) má za to, že byl Kamenec snad někdy na Mšensku (Vratno). Spis německý: „Das jetzt lebende Königreich Böhmen“ r. 1712, vypisuje, že při Bělé někdy byla obora, 11 mil kolem do kola, v níž bývalo veliké město, ač jména a místa více se mu nepomní. Pověst a zpráva ta nejspíše dá se srovnati s pojmenováním „Na Kamenci“ u Březovic.
3. Opis pečeti: S. Hynconis dict. Berka de Duba.
4. Týž Habart byl berníkem v Boleslavsku a litoměřicku.

2. Od Válek husitských až do bitvy Bělohorské

Když Husité po Čechách vítězili, utíkali se mnozí kněží katoličtí, zvláště Vyšehradští, na Bezděz; někteří i do Bělé přišli. Na Bezděz bylo přeneseno i tělo sv. Longina z Vyšehradu, o němž neví se, kam potom se podělo.

            R. 1421 v den sv. Lukáše Pražané, spálivše klášter Augustinianský, hrad i město Bělou, v jehož držení byl Jan z Michalovic, lidem svým osadili. Po čtyřech letech (1425) byla Bělá dobyta i obsazena od Táborů, do Boleslavska přitrhších, jimž Boleslavští hradu Michalovic pomáhali dobývati. Ale horší neštěstí potkalo Bělou r. 1426, kdy Jan Roháč z Dubé, vzav město outokem, obyvatelstvo mužské povražditi dal. Roku 1429 byla Bělá v rukou Sirotků, jak český zápis v knize městské dosvědčuje, v němž jmenují se „purkmistr a konšelé přísežní města Bělé, králevství a bratrského Sirotkóv v držení“.

            Téhož roku (1429) císař Zikmund listem daným v Prešpurku zapsal Janu z Michalovic a dědicům jeho hrady staré i nové městou Bělou a rybník pod Dokzou městečkem s městečky všemi i vesnicemi i se vším příslušenstvím v 6000 kopách gr. Č. (Arch. Č. II., 446, č. 502). Ale město pořád v rukou Sirotků zůstávalo, kteří odtud častěji válečně do Mišně vycházeli, začež Zikmund Mišenský r. 1431 před Bělou přitáhl, zámek pobořil a město tak zkazil, že by žádnému nepříteli nebylo více mohlo se ubrániti. Bylo to čtvrté poplenění města.

            Že i Bělští ve výpravách válečných a v plenech po okolí účastenství měli, jde ze smlouvy položené v druhé, zamčité knize městské, založené r. 1453. Stalať se r. 1453 smlouva mezi knězem Janem, převorem kláštera Hradišťského, a kněze Martinem, proboštem špitálu v Lipém, se strany jedné, a Blažkem, kožišníkem Bělským se strany druhé, a to taková: aby týž Blažek dotčeným kněžím vrátil knihy a jiné věci ku klášteru Hradišťskému příslušící a pobrané v čas bouří válečných.⁵⁾

            Po mnohých pohromách prosili purkmistr a konšelé města Bělé císaře Zikmunda, aby jim potvrdil svobod udělených od Karla IV. (1348 d. 4. září) a Václava IV. (1396), což se i stalo listem latinským v Praze dne 14. září 1436. Kromě toho dostalo se obci během této doby majestátu potvrzovacího od krále Jiřího d. 11. ledna 1460. Odtud pak rozmnoženy svobody městské teprve listem Ferdinandovým 1537, který mimo potvrzení privilegií vysazení dvou výročních trhů osmidenních v sobě obsahuje.

            Po Janu z Michalovic byli tito Michalovští držiteli města Bělé: Petr, po něm pak (1439) Jindřich, později (1444) hejtman kraje Boleslavského, za něhož byl purkrabí na zámku Bělském Jaroš z Nosálova. Pan Jindřich, příjmím Kruchalta byl posledním mužem svého rodu (+1468). Dědila po něm sestra Magdaléna, manželka Jaroše jinak Jana Tovačovského z Cimburka (+1483). Hejtmanem na Bělé byl v ty doby (1472) Jan Ťavák.

Jiní pánové na Bělé byli:

            Ctibor z Cimburka; purkrabí na Bělé: panoše Krištof z Calmig (?) (1490), po něm Štěpán z Dohalic.

            Jan Jenec z janovic na Petršpurce od r. 1498. –

Hejtm. Jan Lev (1506), Jan z Brodec a z Vísky (1507), Zdeněk z Rosic.

            Jan Špetle z Janovic (1512). Hejtm.: Jindřich Češvic, Václav z Kozlova (1522).

            Burjan z Janovic (1533). Úředník na Bělé: Mikuláš Mnětický z Mnětic.

            Jan Špetle z Janovic (1540).

            Jetřich Špetle z Janovi (1543), který s jinými stavy (1547 proti Ferdinandovi I. Se vzpouzel.

            Anna z Janovic a na Bělé (1548). Hejtm.: Amcha z Borovnice (1548).

            Jan Berka z Dubé a z Lipého na Kuřívodech a Bělé (1550); seděl na zámku Bělé. Od té doby měli Berkové hrad Bezděz co manství královské. Hejtm.: Jan Nosalovský z Vísky (1571 purkrabí na Bezdězi), Jaroslav Brazdimský ze Svémyslic (1571), Jiřík Mědenec z Ratibořic (1576).

            Aleš Berka z Dubé a z Lipého (otec Jan Berka umřel v Bělé 1582 ve čtvrtek po sv. Řehoři).

            Bohuchval Berka z Dubé na Loukovci nad Jizerou, Kuřívodech a Bělé (1599). Hejtm.: Petr Dachovský z Lelaltic (1601). Vrchním polesným na Bělé byl (1619) Jan rytíř Srnovec z Varvažova. Po bitvě Bělohorské pan Bohuchval Berka s přemoženými Čechy uprchl, zůstaviv v Bělé pana Alše Berku.

            Mezi těmito pány zápisnými a obcí Bělskou bývalo větším dílem dobré přátelství. Svobodnému vyznání víry pánové ti nepřekáželi, srovnávajíce se s obcí u víře; bývaly jen z toho mrzutosti, když jali se pánové někteří konkurovati s obcí u vaření piva, jemuž i okolní rytířstvo překáželo, štvouc, na města lupiče a zbojníky, až měšťané i zbraně se uchopili (1515) pro ubezpečení živností svých a obchodů ⁶⁾. R. 1540 Jan Špetle z Janovic o to usiloval, aby sám pivo na výstav po svém panství mohl vařiti; ale Bělští opřeli se proti tomu statečně. Hůře bylo za p. Jana Berky, který ustanovil, mnoho-li piva krčmáři po vsích z každé várky od vrchnosti bráti mají. Tím spůsobem bylo rychtáři Chotětovskému uloženo, aby z každé várky v zámku Bělském po 3 sudech bral (1559); avšak za tři léta byl týž rychtář pohnán před právo Bělské, že za ten čas 240 sudů nedobral, což činilo 221 kop 30 gr. Českých.

            Takové věci šly ovšem obci do živého; ale není zaznamenáno, že by kdy pánové zápisní Bělským v samosprávě jich obce překáželi. Ano, někteří byli obci zvláštní přízní nakloněni, jako Jan Jenec z Janovic. Kázal zajisté (1502) z Podolí nahoru do města po trubách vodu vésti a vodovod ten obci daroval. Za to darování jakož i za jiné milosti učinila rada městská z vděčnosti nadací na mše za dárce a jeho rod. Památka jeho posud každého roku o suchých dnech v kostele se obnovuje. Kdykoli nastoupil nový pán, slibovala mu rada jménem obce rukou dáním poslušenstvím, jako r. 1582 po smrti Jana Berky z Dubé a z Lipého synu jeho Alši Berkovi. Tenkráte při tom byli: pp. Zikmund Smiřický na Skalách, Hynek Vrabský na Vrabí, Václav Dobřenský z Dobřenic, Krištof Budovec z Budova na Hradišti, Jan Vostrovec, Mikuláš Bryknar z Brukšteina a na Zapích a syn jeho Jan, Jiřík Měděnec z Ratibořic, úředník na Bělé, a Jan Filoxen, úředník na Kuřívodech. Kromě holdování dávala obec pánu zápisnému úroky z rolí a ze svých živností a obyčejné pocty čili dary co uznávání svrchovanosti nad sebou nebo co důkaz přátelství. R. 1520 dali Bělští o Vánocích zápisnému pánu svému na Bezdězi štědrého večera tele za 17 grošů, vrátnému pak 1 groš. Někdy na takovou poctu, zvláště pak na úrok, peníze, slepice, vejce atd. páni velmi čekali, zvláště když jim pro nádheru a rozkoš peníze častěji docházely, nežli přicházely. P. Jan Berka (např.) velmi rád hosti míval; proto když r. 1558 o Vánocích hosti měl míti, vyupomínal plat a úrok, kde, který byl.

            Radu městskou sadil a obnovoval pán zápisný. První o tom zpráva jest z r. 1522 za Jana Špetle z Janovic. Rada, skládajíc se z předních měšťanů, i doma i jinde vážena byla⁷⁾. Dosazovala kněze i učitele dle potřeby a vyznání obyvatelstva, spravovala jmění obecní (příjmu bylo r. 1569: 446 kop 16 gr. Miš., r.1583: 850 kop 31 gr.) a konala spravedlnost nad městem i nad vesnicemi ku práva do Bělé příšlušnými⁸⁾. Ve věcech vážných, zvláště hrdelních, brávala rada „naučení“ při stolici konšelské v Litoměřicích. Tak stalo se ještě r. 1592, kdež dostali Bělští odpověď, že má nad Jiřím myslivcem, vrahem syna rychtářova z Pavlovic, mečem popraveno býti.

            Náboženství bylo v Bělé pod obojí, od druhé pak polovice 15tého století víc a více bratrské. Jako jinde byli i do Bělé bráni a najímáni správcové duchovní dle smluv obě strany zavazujících s půlletní výpovědí. I v Bělé mívali každou chvíli jiného kněze. Jména kněží, jež známe, tato jsou:

            1418 Vavřinec, „plebanus manualis.“

            1445 kněz Beneš. 1496 též Beneš, jemuž dáno za tři čtvrti roku 4 K. 20 gr. – i r. 1502 ještě se připomíná.

            1507 Tomáš. R. 1522 měl farář 36 kop gr. A za každou vigilii po 20 gr. Od obce.

            1568 kn. Šimon.

            1572 + Duchek jinak Václav; přišel do Bělé z Říčan. Po něm měl správu církevní Matouš Pardubský, 1575 Šimon Kouřimský (dostával 50 kop), 1580 Jan Wartenberský, r. 1588 Řehoř Lounický, 1590 Vít Klatovský, 1603 Bartoloměj Němčanský, bratr český, 1610 Jan Svíha (švakr jeho byl Seidelius z Florentu), 1618 bratr Martin Vládyka Táborský. Skoro všichni tito kněží, faráři a děkanové byli ženatí.

            Správcem zboru bratrského byl r. 1503-1543 Jan Chlupáč. Škola bratrská záhy dobré pověsti si dobyla. Od r. 1515-1522 i literatura bratrská v Bělé byla pěstována spisovatelem a tiskařem Oldřichem Velenským, který r. 1515 z Mnichova do Bělé přišel a 1522 odtud do Prahy odstěhoval. Mezi bratry Bělskými jmenují se Mikuláš Kalecký z Kalku, konšel Bělský, který 15737 synu svému Janu z kalku statek svůj Kalek odkázal. Bratr Mareš, syn Kubův z Dvakačovic, učinil r. 1541 dědici domku svého, řečeného „zbor“, starší Jednoty Bratrské: Jana Roha z Domažlic a bratra Macha, správce zboru v Ml. Boleslavi. Přebývalo v městě též více osob šlechtických, víře bratrské nakloněných, ba i někteří páni zápisní sami byli horlivými bratry, ač Ferdinand I. Bratry přísnými mandaty stíhal. R. 1565 nařídil pan Jan Berka radě městské, aby zjednán byl kněz takový, „Kterýžby těch všech starobylých věcí a lidem obvyklých, aby ty pořádky činil,“ t.j. aby zjednán byl kněz bratrský. Zvláštním ochrancem jednoty bratrské byl p. Bohuchval Berka, starší Jednoty, který r. 1610 starším a otcům jednoty dům po někdy Kristině manželce kněze Bartoloměje Němčanského (koupila ho r. 1604 za 1000 kop miš.) k svobodnému užívání dal, zbavit ho všelikých povinností vrchnostenských. Není tedy divu, že Bratří zhusta i kostel sv. Kříže i klášter sv. Václava spravovali.

            O škole Bělské zmiňují se paměti teprve r. 1408, když rektor university bakalářské Duchka co rektora do Bělé schválil. R. 1481 byl Šimon mistr školní konšelem. R. 1556 Jan Rokycanský rektorem. R. 1572 byl též rektor školy Jan Radešinský konšelem. Nebyl-li rektor stravován na faře, dostával od obce expense 2 kopy 36 grošů kromě 2 kop 35 gr. platu rektorského . R. 1759 rektor: Tomáš Teplický, kantor: Jan Netolický. R. 1583 psal rektor university Codicillus z Tulechova Bělským stranu dědictví Adama Fabricia Albina, rodáka Bělského, kantora školy sv. Štěpána Většího v Novém městě Pražském, jejž chválí co člověka schopného a hodného. Na důkaz dobrého přátelství poslali Bělští mistru Codicillovi medu za 24 grošů. R. 1585 rektorem byl v Bělé bakalář Albinus, snad svrchu dotčený, dostávaje od obce 24 kop ročního platu. 1591 retkor: Erazim Pardubský. K tomu přidej dle Časop. Mus. (1864, 633): r.1605 Daniel Mathiades Stupenus, 1607 Andreas Lyncrus Pragenus a opět Daniel Mathiades.

            O vychovávání žáků obec pilnou péči měla, poskytujíc jim čas něco peněz na stravu (r.1588: 8 kop 56 gr.) P. Bohuchval Berka nařídil, na chování žáků domácích i přespolních, na stravu, na léky, na knihy a na oděv aby z 10 vesnic dáváno bylo ročně: pšenice 4 korce 2 věrtele 1 čtvrce, žita 21 k. 1 věrt. .½ záměry, ječmene 3 k. 3. v. 3. čtvr. ½ záměry. Ale brzy dávalo se místo toho dohromady 39 korců; dávalo se tak až do bitvy Bělohorské.

            Živností obci i občanům nejplatnější bylo vaření piva.

R. 1559 navařili za prvního kvartálu 44 vary piva bílého (ze sladu pšeničného = 402 sudy; v 2 kvartálu 16 varů (128 sudů). Kotel byl na 8 sudů. R. R. 1565 platili posudného po 3 gr. č. R. 1583 koupili k obci pivovár s pánví, 6 káděmi, 5 střezy, žlábkem, stojanem a korytem na vedení vody, vše za 80 kop gr. Ze řemesel bylo v Bělé soukenictví nejhojnější, čemuž lze vyrozuměti již z toho, že r. 1515 bylo mezi konšeli šest soukeníků. Obchodu sloužila silnice ze Žitavy přes Bělou ku Praze jdoucí (Pam. VI. 5), na níž clo bylo vybíráno. Práva skladu tunního zboží Bělští r. 1540 nálezen soudu komorního zbaveni byli, protože nejedněm létům zemským projíti dali, výsady té starodávné do r. 1538 neužívajíce (Registra soudu kom. Papoušková 8. J. F. 14). Proti židům musil p. Jan Berka 1557 k stížnosti a žádosti rady Bělské vydati přísné nařízení, aby šmejdy, překupováním a prodáváním po vesnicích živnostem měšťanským nepřekáželi.

            Století 16. bylo i v Bělé nejšťastnějším. Občané byli, zámožní, jakž patrno z kněh městských, v nichž v závětích zhusta bývá jmenováno nádobí stříbrné na stůl, šaty drahé, hotové peníze stříbrné i zlaté a j. Po práci přáli si odpočinku, zotavení a rozkoše. Pití a hry byly velmi obyčejné, po zábavě zhusta sváda, křik, pranice, ztlučení a zkrvácení. Oblíbené hry v karty byly v 2. polovici 16. stol.: „zvypa,“ „jednušky,“ a „šance“. Měšťané chodili ozbrojení, majíce tesáky, kordy a švýcary (hole s sekerkou), tak, že hned zbraň po hotově byla, kdykoli někomu se stalo pohanění nebo ublížení. Jest ze 16. století mnoho žalob pro násilí, výtržnost a slova hanlivá.

5. Na obálce starší knihy městské jest asi z r. 1438 poznamenání zbroje městské: 5 klínů železných, 3 pištaly, 1 nabiják, 2 šperlochy (víka vozů válečných) a žlab; ktolík (moždíř střílecí); sochor železný; 3 nosáče a motyka pacholků městských, prachu pištalového lahvice (soudek putnovitý); páni mají lebku „baštinčinu.“
6. R. 1464 na silnici mezi Bělou a Žitavou mnoho suken a jiného zboží Bělským bylo pobráno od roty poddaných rytíře Kamareta. R. 1515 hotovili se Bělští do pole proti škůdcům zemským, jimž rytířstvo přálo, protože města od pravovárnosti ustoupiti nechtěla. Dobrá úplná zbroj na jednoho pacholka byla toho času u žida Leyble v Bělé za 6 kop gr. č.
7. Příklad: Kněz Václav Turnovský, správce duchovní v Hradišti, poslal radě Bělské list přívětivý a s ním knížku českou od sebe vydanou: O trojím příchodu k pokolení lidskému.

3. Strasti válečné.

Záhuby a strasti války třídcítileté dotýkaly se obce někdy květoucí tak zhusta atak bolestně, že po nich nezbylo nic, než chudoba a bída nejhroznější.

            R. 1620 v úterý po sv. Mikuláši vtrhlo do Bělé císařské vojsko exekuční, jemuž rada musila dáti 40 kop 30 gr. miš. Ale brzy vpadlo jiné vojsko do města, jehož vůdce hrozil drancováním, nebude-li mu dáno 1000 zl.; sebráno 300 zl., a p. Aleš Berka též penězi musil upokojiti lid vojenský. Čím pak více bylo vydání, tím více ubývalo obci důchodů, když nový pán výsad a živností městských nešetřil, sám toliko na svůj prospěch dbaje.

            Panství Bělské a Kuřívodské, byvši konfiskováno, prodáno bylo 1622 Albrechtu Václavu Eusebiu Waldšteinovi za 132.899 kop 42 gr. – do té do by spravoval je co král. Hejtman rytíř Mladota ze Solopisk; když pak Waldštein vojvou se stal, přivtělil i Bělou k vojvodství Fridlandskému, k němuž patřilo 9 měst a 57 zámků. Waldštein nevšímal si tak vyznání náboženského, jako užitků z panství a z města. Ihned odňal obci právo vařiti pivo a sám si pivovar panský vystavěl. Téhož roku (1622) pozbyla obec i prodeje soli a vína. Kde měli Bělští stěžovati na mocného Waldšteina? Stěžovali si teprve Ferdinandu III. - ane nadarmo! V stranu východní od města vystavěl Waldštein ku poctivosti své paní „Panin dvůr.“ Bezděz ohradil a klášter tam vystavěl, do něhož od hejtmanů panských obraz Marianský z Montserratu v slavné procesí přinešen byl. „Nový vrch“ vedle Bezdězi chtěl ohraditi; ale sešlo s toho, a po smrti Waldšteinově vystavena byla ze staviva navezeného ve vsi Bezdězi hospoda.

            Bolestnou bylo ironií, když Waldštein obci r. 1628 za 80 říšských tolarů zvláštním privilegiem práva udělil, které Bělští před lety již měli, t. aby mohli za měšťany přijímati lidi svobodné nepoddané, o svém statku pořízení činiti a sirotkům poručníka jmenovati. Téhož roku 1628 i rada městská pro dluhy vrchnosti povinované do vězení dána byla. Waldštein zajisté spíše ztrpěl rozdíl u víře, nežli nedoplatky a neochotnost v dodávání suken, střevíců, pláten a potrav armádě, kterou po svých panstvích sbíral.

            S reformací zprvu tuze se nespěchalo. Před hroznou katastrofou Bělohorskou byla fara i škola bratrská. Když pak farář bratrský byl umřel, a po něm v Bělé dům, dva kusy rolí, dvě zahrady a louka zůstala: Matiáš Burius, první kazatel reformační, statku toho komoře Fridlandské v Jičíně pro záduší sv. Kříže vyžádal, tak, že po faráři vdova se sirotkem s prázdnou do Polsky odeljíti musila. I dům někdy p. Berkou starším jednoty bratrské darovaný z rozkazu Waldšteinova i s dluhy 230 kop m. témuž záduší byl postoupen. Ves Vrchbělá dána byla klášteru. Osoby dospělé nebyly hned nuceny k víře katolické, toliko mládež vyučována byla katolicky. Ale pro nedostatek kněží stala Bělská fara katolická středištěm katolictví na 3 až 4 hodiny okolo města.⁹⁾

Jan Srnovec z Varvažova, od r.1623 hejtman panství Bělského, dovedl měšťanům stran víry dobře vyhověti. Avšak r. 1629 žalován byv, že sousedy od katolictví odvrací a jim radí, by kněze katolického v obci netrpěli: dán byl do vězení, ačkoli rada Bělská vše dobré o něm vysvědčila. Do Bělé, v níž manželku a „panský dům“ měl, nenávratil se více, byv snad ve vězení umořen. Po něm byl hejtmanem Jan Kunrat Chrastavský z Chrasti.

            Když r. 1629 shromážděna byla obec na radnici Bělské, aby jí přečteno bylo důtklivé nařízení týkající se přestupování k víře katolické, stalo se jednomyslné usnešení v tato slova: „co se dotýče přestupování ku katolictvu, to jeden každý při svém svědomí uvažující poznává, že se tu ne nějakých lehkých, světských, lidmi ustanovených a odbytných věcí, ale jednoho předního daru a skutku božího, totiž samospasitelné víry, kteráž ne od lidí, ale od toho svrchovaného dárce pochází, dotýče.“ Žádali pak hejtmana, by jim toho byl nápomocen, aby při víře své pozůstaveni, k jiné pak nuceni nebyli. Teprv. R. 1630 přišlo do Bělé exekuční vojsko reformační, jemuž z každé usedlosti dáváno bylo týdně po dvou kopách. Ale zpustlost města a chudoba byla taková, že primas vzat byl do vězení, protože obec vojvodovi obilí povinného nebyla s to vydávati; z 80. domů toliko 10 hospodářů mohlo platiti kontribuci, ostatní pak musili choditi na robotu; 27 rodin Bělských

Bylo znuzeno na dobro, na panství pak Bělském a Kuřívodském 80 osob chlebem musilo býti podporováno.

            R. 1631 purkmistr vznesl na převora Bezdězského, jaká nespokojenost v Bělé byla pro to, že obyvatelé vězením ku katolictví, rukojmími pak ku zpovědi nuceni bývali, nemajíce ani kněze českého. Dne 18 dubna t. r. odpověděl převor, že s českým a nemeckým knězem na reformaci přijede, aby Bělští stravou, pitím a jinými potřebami pro ně se opatřili. Načež purkmistr převorovi vzkázal, měšťané, zkusivše dosti předešlými reformacemi. Kdyby nyní zase na náboženství mělo býti natupováno, že by berně a kontribuce na mušketýry vojvodovy, úroky aj. platiti nemohli, a kdyby k náboženství byli donucováni, že by jich málo v městě zůstalo, jakož jich pro nemožnost něco již odešlo: aby tedy paterové do Bělé nebyli posíláni, aneb aby převor škodu, která by vojvodovi z toho přišla, sám si zodpovídal. – Missie nepřišla.

            V tu dobu bylo v Bělé 150 vojáků vojvodových, na něž šlo týdně platu nejméně 30 zl.; pantví Bělské a Kuřívodské mělo platiti kontribuce mimořádné na armádu za 40 neděl 1964 zl., pšenice 440 korců za 20 neděl, žita 672 kor., ovsa 2872 kor., sena 205 vozů, slámy 131 kop; prosby o úlevu od komory vojvodovy byly oslyšány. R. 1633 za tři týdny odvedeno pšenice 125 k., žita 730, a přece zůstal ještě dluh, jejž mnozí platili dobytkem, čtyři pak měšťané z města na vždy utekli. Obchodu nebylo, a pro množství tuláků vojenských nebylo možna z Bělé jeti ani do Boleslavi.

            Rok 1634 zmařil Waldšteinovy úmysly a naděje: stavovské zřízení vojvodství Fridlandského, biskupství Jičínské a j.; vojvoda v Chebu byl zavražděn a 118 panství jeho, koupených za 4,946.711 zl. konfiskováno: vojvodovi nestačil život, aby podepsal list nadací zchudlého kláštera v Bělé.

            Dne 2. března 1634 musili Bělští dáti 300 zl. rancionu. – Jan Slon, písař duchovní, který to poznamenal, dal 45 zl., aby dům jeho nebyl drancován; o 9 dní později protrávil u něho rytmistr 49 zl., a hned potom vzal mu ubytovatel jiného oddělení svršků a potrav za 730 zl. (na zámku pobráno 400 korců ovsa za 6400 zl. 30 kr.). Netrvalo dlouho, a přijeli do Bělé z rozkazu Jiřího Štosa z Kounic dělostřelci, kteří žádali za své porce 3150 zl., a když sehnány býti nemohly, dán byl do vězení hejtman panství Štoršedl i písař Slon; rada městská sebrala 1000 zl. Po vesnicích řádili ti lidé jako nepřátelé: vydřeli 183 zl. 45 kr., 10 koní, vola, krávu a patero vozů selských. V červenci téhož roku přišli do Bělé Švédové a Sasi a nelidsky obec trápili; - převor Bělský Urban von Heyden, utíkaje s klenoty kostelními na Bezděz, na vestě byl vyzrazen a oloupen. A k tomu ke všemu bylo toho roku umírání, že asi 600 lidí u sv. Kříže bylo pochováno. Bída neslýchaná byla dokonána, když r. 1635 na den sv. Bartoloměje 50 domů nejlepších vyhořelo, též fara, škoda, špital i kostel se zvonicí, s 3 většími a 2 menšími zvony: hořící trámy prorazily klenutí, shořel veliký oltář, dva krásné positivy a co v kostele bylo – v Bělé zbylo 8 domů s polním hospodářstvím a 16 domků bez rolí. I po takové zkáze musili Bělští zase nepříteli dáti 200 zl.

            Panství Bělské koupil markrabí ze Savony a Carrteto za 116.680 zl. (Kuřívodské za 99.224 zl.). Obec Bělská vypůjčila si od něho 1950 zl. na vystavění spálených domů a dovolávala se (1638) u Ferdinanda III. Vaření piva; ala nebylo jí přisouzeno.

            L. 1641 v postě vtrhli Švédové do Bělé, a postavivše se asi před 4 domy pod podloubí (neb nepršelo) běželi potom na radnici, odtloukli sekerami zámky při sklepě (ve věži) a vzali krokev (krovové dřevo), beranili na dvéře až je vyrazili, vynesli odtud kalich stříbrný, od střelců někdy pro krev Páně darovaný, zaobalili do šátku a schovali jej. Od privilegia vojvody Friedlandského ustřihli dolení část s pečetí visutou s cínovou kapsulí a odnesli též – podpis vojvodův zůstal.

            Dne 25. dubna 1643 město Bělá od Švédů opět přepadena, vzata, zkažena a vydrancována byla: farář Petr Parvus utekl se do Mšena rodiště svého. Hned dne 27. dubna zase jiný vůdce Švédský s více než dvěma tisíci lidu svého k městu Bělé přitáhl. Ozbrojení měšťané Bělští osadivše zdi a brány městské, bránili statečně město své. Primas Jan Tuta hájil bránu českou, stoje nahoře na bráně. Švédové však přinesše žebříky zlezli zdi městské, při čemž udatný primas, na bráně České švédským šípem byv proklán, za rodné své město umřel smrtí hrdinskou. Bělá byla od Švédů opanována, a pro tuhý odpor měšťanů střelnou neb sečnou zbraní stíhán byl každý, kdekoli se viděti dal. Ti Švédové zůstali tu až do 17. června; ani jedno novorozeňátko po ten čas nemohlo pokřtěno býti.

            Od 8. ledna 1644 až do 4. března měla Bělá z ubytování vojska útrat 465 zl. a 41 korců ovsa. Ode dne 19 srpna 1645 až do 20. ledna 1646 leželi Švédové v Bělé a v okolí města. Vypálili město Wartenberk. Léta 1648 po ukončení války účtovala obec Bělská, čím byla povinna za vybrané pivo, obilí a t. d. do důchodu panského: dluhu pro výživu vojska učiněného bylo 780 zl. 55 kr., začež obec odstoupila vrchnosti rybník, „Vlk“ blíže Rečkova za 718 zl. rýnských; za zbytek 62 zl. 55 kr. dostala obilí od vrchnosti.

            Od r. 1678 dne 1. ledna, když byl p. Arnošt Josef z Waldšteina na Běškovicích, Zvířetících, Klášteře, Mnichovu Hradišti, Valečově, Kněžmostí, Hrubé Skále, Turnově a Solči, JMCé komoří od Jindřicha de Carreto panství Bělské, Kuřívodské a stateček Cetno za 235.000 zlatých říšských koupil, zůstávali až do r. 1848 páni z Waldšteina a z Wartenberka pány města Bělé.

Z nehod, které od té doby město potkaly, podotknouti hodno oheň r. 1815, který „Českou ulici“ ztrávil, roku pak 1858 dne 6. července oheň, který 47 domů a 11 stodol v prach a popel obrátil. Od r. 1850 jest Bělá městem okresním. Pokud možná pro svízele a těžkosti zlých časů, zotavuje se město, tuží se v ctnostech občanských a v lásce vlastenecké, doufajíc v lepší budoucnost, pokud na vzdělání a pokroku měšťanů záleží.
 

______________  ______________

Popsání města.

Od Bezdězi sklání se krajina níž a níž, jak potok Bělá běží, kromě ostrožny mezi údolím potočným a roklí „Vlčím dolem“ k východní straně, kdež město Bělá obmezené stráněmi leží.  Na nejužším konci toho výběžku jest zámek, nyní učiliště lesnické. Pod zámkem jest Podolí s městem Bělou spojené.         Město Bělá někdy ohražena má nyní ze šesti bran: České, Klášterské, Zamazané, Kurovodské, Pražské a Zedrané (chodilo se jí v stranu polední do polí a k průhonu; r. 1582 sbořena a snad i zazděna byla), a fortny již jenom jednu, totiž „Českou.“ Na straně proti Bezdězi bývalo někdy obezdění, dvojité s příkopem, v branách pak bývaly mosty zdvihací. R. 1469 byly zdi městské kryty šindelem; ale již roku 1578 dala obec sbořiti baštu u zámku ( u brány Kurovodské); 1582 sbořena byla brána „Zedraná“; nyní pak toliko zbytky hradeb zůstávají.

            Náměstí má povrchu 8159 (čtverečních sáhů)  čili 5 jiter 159 sáhů; jest tedy mezi většími v Čechách.

            Nejstarší stavení v Bělé jest kostel Pozdvižení sv. Kříže, na jehož hlavním oltáři jest prý obraz sv. Heleny malován od Škrety. Hlavní loď čtyřhraná jest nesjtarší, presbytéř a sakristie jsou nespíš z doby Karla IV. Věž bývala někdy vyšší, jak hmotnost zdí dosvědčuje. R. 1507 obětovala obec 29 kop 17 grošů na monstraci do kostela, r. 1573 rodák Bělský Ondřej Albin, arcikněz Hradecký, dal napsati gradual ažaltář český pro týž kostel. R. 1635 kostel vyhořel, a teprv 1655 na věž od měšťanů byly zavěšeny tři nové zvony místo starých rozlitých.

            Zámek založen r. 1345, když p. Hynek Berka z Dubé a Lipého, nejvyšší purkrabí Pražský, na den sv. Lukáše Mackovi řečenému Kladivo za věrné služby daroval 2 lány lesa patřícího ke dvoru Plužné, aby je zoral a v Bělé zámek si vystavěl, který by prázden byl všech platů a břemen městských. (List pergam. Chová se posud v archivu Bělském). Zámek byl někdy opevněn a v stranu k městu mostem zdvihacím opatřen. V prvním dvoře bývala zahrada později panský pivovárek, pak tenetnice a panský dvůr, až vojvoda Friedlandský „Panin dvůr“ v jižní stranu blíže města vystavěl. Zámek jak nyní jest, přestavěn byl za Arnošta z Waldšteina a Wartenberka od Vlacha Bernarda Canevalle (odpočívá v kostele sv. Kříže před oltářem sv. Jiří) a dokonán r. 1691. Za přestavování zůstala severní strana zámku dvoupatrová bez proměny, majíc naproti pětihrannému vnitřnímu dvoru chodby s pilíři – v těch místech jest nyní lesnická škola. – Západní část dvoupatrová až k věži nad hlavním vchodem byla jen málo proměněna. Ostatní části též chodbami ve dvoře opatřené byly zcela přestavěny; kaple sv. Josefa na východní straně zůstala jak byla. Hradní příkop jest již napolo zasypán, most zrušen.

            Klášter Augustianský založen byl od p. Hynka Berky z Dubé r. 1340 pro 12 řeholních poustevníků: kaple vystavena byla v severozápadním rohu města, při ní pak konvent jednopatrový s podloubím; zvonice stála o sobě před pravým rohem kaple – křídlo, v němž jest nyní hlavní škola, vystavěno teprv za vojvody Friedlandského, který tu školu přípravné pro gymnasium Českolipské založil. Roku 1349 uvedeni byli první řeholníci do kláštera nedostaveného – listu nadacího nikde nalézti nelze. Dostaven byl klášter sv. Václava teprv 1411 p. Dětelem z Hasenburka na Zbiroze. Nejstarší převor, který vyhledán býti mohl, byl r. 1402 kněz Hanuš. R. 1419 byl převorem kněz Jan, podpřevorem Matěj, prokurátorem Kříž, sakristiánem Jan, kazatelem Petr. R. 1421 na den sv. Lukáše byl klášter od Pražan vydrancován; řeholníci buď včas někam se utekli nebo povražděni byli. Od té doby klášter Bělský zůstával pustý. Teprv r. 1450 jmenuje se zase převor kněz Vaněk. R. 1505 dal do kněh městských vložiti, že vstupuje do kláštera sv. Václava témuž klášteru 36 kop. Míš. Peněz svých dědičných na své vyživení až do smrti odevzdal, aby s ním dobře bylo nakládáno. R. 1510 pro klášter pořízen byl nový velký zvon s obrazem sv. Augustina a s tímto nápisem:
            Anno Domini MCCCCCX. En ego Campana nunquam pronintio vana: ignem vel festum, bellum aut funus honestum. Qui me fecit, magister Bartlolomaeus nomen, in Nova civitate Pragensi.
            Když v Bělé vládla víra bratrská, býval i klášter Bratřími spravován. Waldštein chtěl klášter zvelebiti, ale život mu již nestačil, aby mu podepsal list nadací. Teprv roku 1712 za převora Serafína Melzera stavení klášterské opět bylo dokonáno a kaple při něm na den sv. Václava t. r. od Jana Adama z Waldšteina, biskupa Hradeckého, posvěcena.

Radnice. R. 1486 činí se zmínka o radnici; není však známo, kde a jaká byla. Teprv r. 1593 Aleš Berka z Dubé, trukses kr. Č., osvobodil obci Bělské dům nárožní na náměstí, který byla obec i s pivovarem koupila, ode všech břemen vrchnostenských, dovoliv, aby z něho radnice byla vystavěna. Obec mu za to dala rybník „Konopáč“ u mlýna Jana Holoubka. Teprv r. 1613 za p. Bohuchvala Berky vystavěla obec z toho domu radnici o jednom patře s průčelím k náměstí, s věží mohutnou a s hodinami. Na radnici byly ve zdi čtyři kobky, v nichž spatřovaly se obrazy allegorické víry, spravedlnosti, moudrosti a lásky, které teprv 1802 zabíleny byly; v radnici pak byly „mázhauzy“ prostranné, v nichž později i divadla hrávána byla. Nad vraty posud vydlabán jest tento nápis:
            Turres cum muro fortisque figura leonis

            Hanc devocant urbem, sed tu leo Christe guberna.

            Judicibus sedes hic est, scitote profani,

            Queis non sunt cordi jussa verenda Dei.

            Anno, quem dicat vox ea IVDICIVM (1613).

            Jest tam vytesán i znak městský: v okrouhlé zdi hradební s cimbuřím uprostřed čtverhranná věž s jedním oknem a střechou hřebenovou; pod oknem až k cimbuří štítek se lvem Českým, předníma nohama na levou stranu roztaženým, v červeném poli; po obou stranách věže kulaté o jednom okně obehnané též zdí hradní. Na nesjtarší pečeti jest týž znak s nápisem:

            Sigillum Civium in Alba Aqua.

            R. 1850–1851 byla radnice přestavěna tak, že první poschodí zůstalo jako bylo, a přistavilo se na ně poschodí druhé pro c. k. okresní soud a úřad berničný. Do zadu, kde někdy býval pivovar obecní, vystavěna byla vězení s obydlím pro žalářníka. Stavení pivovaru zasahovala někdy v zadu za radnicí od České až ku Klášterské ulici.¹⁰)

Fara a škola byly za starších časů ode dřeva. R. 1757, nemohouc rada se shodnouti s vrchností, usnesla se na tom, že sama školu vystaví, která teprv r. 1774 dostavěna byla, a vyučovala se v ní mládež jazyku českému a latinskému: kantoru platila vrchnost, pomocníku obec – lépe bávalo za stol. 16. a počátkem 17 .s tol. Při klášteře počala dvoutřídní škola r. 1787. R. 1807 fara dotud dřevěná byla sbořena a nová z kamene vystavěna. Jest na ní nápis:
            ERNESTVS NOBIS ISTHANC CONFECERAT AEDEM (1807).

            Grunty obecní. Obec má:
Rolí …………………………………………… 114 jiter 759

Luk, zahrad, rybníků (8) …………………… 68 jiter 141 sáhů²

Lesů ………………………………………….. 351 jiter 1258

                                                                       _________________

Dohromady gruntů obecních ……………… 534 jiter 558

Kromě toho užívají nájemníci ……………... 11 jiter 795

                                                                       __________________

Dohromady ……………………………………545 jiter 1353

Opsal: Václav František Pekař-Spikalský ze Spikal