SPIKALY

Baba a Panna na Bezveli.

Mezi Plužnou a Katusicemi se nachází neveliký kopec jménem Bezvel. Jest v nadmořské výšce 340 m.

Kopec je celý porostlý lesem, tedy býval. Jak severní i jižní strany jsou bohužel zničené kůrovcem, a tak se zde v minulých letech intenzivně těžilo. Jinak kopec je převážně porostlý lesem borovým, dále mladý doubky zde rostou, a na vrcholu pionýrská bříza. Dolní partie kopce je z červeného pískovce, který se zde také v minulosti těžil, je to i viděti barva toho pískovce na různých domech v Katusicích. Tento lom dnes slouží jako střelnice, která se nyní prodává. Jinak v minulosti bylo daleko více lomu v okolí Bezvelu. Dokonce se zde nacházela i vápenka, ale ze starých lidí ji již nepamatují, snad na přelomu století to ještě bývala (19/20. století).

Na vrcholu se nachází vodojem pro široké okolí, Voda je čerpaná z Podskalska, ke Kováni, kolem Spikal, až na tento vrch. Odtud zpětně zase voda zásobuje, zpětné vesnice ale i k Bělé pod Bezdězem. Vodojem zde vznikl v roce 1919. Jinak již zmíněné vesnice Kováň, Spikaly, ale i Krásná Ves měli vodovod již v roce 1914. Zafinancoval to tehdy hlavně pan Věnceslav Honzů z Krásné Vsi čp.5.

Na Bezveli se také nachází několik skalních útvarů. Jeden útvar na severu jest menší skála, jménem Panna, ta jižní stráni jest největší skalní útvar jménem Baba. Ta se horolezecky zdolává. Já tedy tentokrát již po několikáté ji vylezl, ale knížku horolezeckou jsem již bohužel nenašel. Skály jsou křemencové, tedy přetavený pískovec. On ten kopec vznikl ve třetihorách, výzdvihem magmatu.

K těmto skaliskům se vypráví pověst, o čarodějnici, dívce a rytíři.
 

Jinak, jak Bezvel svůj název dostal. Krolmus a jiní romantičtí badatelé, se domnívali, že název je od starých děsů, jako ji tehdy Bezděz. Pan Brůcha z Plužné (19-20. století; starý rod z Plužné, mám udělaný rodokmen, původně Průcha, Prošek) psával o Vezbeli. Ale jak Václav ten ze Spikal přemýšlí, je to složenina dvou slov; od Bezu, tedy keře, který v krajině zdejší v minulosti zde rostl, a od slova Vel, val. Tedy vyvýšené místo. Tedy vlastně kopec porostlý bezem černým (Sambucus nigra).

Bezvel je nyní také dosti rozrytý od prasat. Pamatuji hony, kdy do ostružin jsem šel, a prasata mezi mnou běhala, některá se občas na honu střelila.
Jinak od Bezvelu, vede les a údolí až k řece Jizeře, kde se údolí napojuje u Debře. V tom údolí je mnoho krásných lesů, ale také i zajímavá jména míst. I na Mejtech se zde říká, tedy zde muselo býti celnice, kde se vybíralo mýtné.
U Bezvelu se také nachází místo zvané u Altánu. Kde v minulosti býval altán hraběte Leopolda Sporcka, kam se svými milenkami rád zajížděl.
Do roku 2015, zde stával obrovský starý velký smrk; kůrovec ho však dostihl. 250 let měl; tři lidé ho teprve objali. Poblíž se nachází jeskyně, kde se dá dobře přespat. Jako kluk pamatuji, že zde s kamarády zde trávili odpoledne, a že zde přespíme. A na večer sem přišli slepice s kohoutem, který měl velké ostruhy. No co nás nenapadlo, se svými Luky a šípy, jsme je ulovili, stáhli, a pečeně byla na světě. Ani nevím, kde se zde vzali; jestlipak zde nebýval nějaký houmeles a někde je ukradl, že zde bydleli, již sami, uprostřed lesa.

Vrátím se ještě k těm útvarům skalním na Bezveli, o kterých jest pověst. Jinak i další útvary jsou v okolí, např. na Horce u Plužné a Březinky.

V čase dávných, minulých, kdy zdejší kraj byl ještě málo osídlený, žila na Bezveli ve starém opuštěném hradě baba čarodějnická a věznila zde nebohou, krásnou a mladou pannu. Zajatkyni bedlivě střežila, nesměla z komůrky ani na krok. Ta plakala smutkem, úzkostí. Nikdo ji nesměl spatřiti.

Jednou ve tmě zbloudil sem ke hradu jeden sluha, rytíře. Zabušil na vrata, pro svou únavu, a prosil o nocleh tu babiznu. Baba čarodějná uviděla mladého jinocha, snad zamilovala se do něho, jak byl mladý. Vpustila ho jest do hradu a nechala ho přespat. Ale ráno, ho zase z hradu vyhnala a ukázala mu cestu. Ten mladý sluha, byl však zvědavý, nechápal, proč se tak baba chovala, a tak zamířiv zpět. To se velmi vyplatilo, jelikož viděl zamřížované okno, a v něm mladou krásnou ušlechtilou pannu. Jak viděl, že je nešťastná, usoudil, že jí musí pomoci. Proto zamířiv domů, ke svému pánu, rytíři toho času, na Hrádku a vše mu povykládal.

Pán, a že byl rytířem, tak svým ohněm v srdci a hlavě. Rozhodl, že tu sličnou pannu vysvobodí. Ihned se vydal na cestu. Hrad našel za chvíli. Bouchal na vrata hradu. Ještě, než tak tedy učiniv, převlékl se za chudého pocestného. A žádal babiznu, která mu otevřela, aby mu dala nějakou tu službu. Babizna i váhala, ale svolila. A ta baba, mu dala na práci, pást ovce na Hůrce (pozn. Horka u Plužné a Březinky; báseň o ní jest).  A spát s nimi měl v ovčíně. Neměl z toho radosti, ale musel to zkusiti, a podrobit se babizně.
Několik dní pásl ovce, a až jednou se mu to konečně podařilo, to sličnou pannu spatřiv. Sluha jeho opravdu nelhal. I ona ho spatřila, mluvit s ní to nešlo, ale dal jí najevo, že o ní ví, a že ji chce vysvobodit, i ona to poznala nakonec.

Přemýšlel a přemýšlel, jak jí jen vysvobodit. Když uplynuly týdny. Rozhodl se tedy k tomu špatnému kroku. Na pomoc si požádal knížete pekel Běsa, i za cenu, že se tomu ďáblu upíše krví. Sotva to pomyslil, už tu byl černý raroch. Domluva byla krátká, shodli se ihned, že čert vlétne o půlnoci do hradu a odnese si hříšnou tu babu, stejně se na ni již dlouho chystal. Rytíř si pak sličnou pannu odveze sebou a vezme si jí za ženu.

Svým činem si byli jisti, že to dopadne. Když rytíř zaháněl ovce do ovčína, Běs se pohodlně natáhl na skálu uprostřed Horky a chrápal, jako když z pytle ořechy sype. Ale neříká se nadarmo, že ty báby jsou nad čerty. Bába, která již dávno rytířův úmysl prohlédla a nechala jej střežit sloužícími zlými duchy, se o domluvě těch dvou v mžiku dozvěděla. Pronesla hroznou kletbu, které se čert nemohl ani vzepřít, a tak si Běs jen hrozně dupl, až ve Skalce, na niž ležel zůstal po jeho kopytu otisk a zklamán zmizel. Bábě té čarodějné to však nestačilo. Mávla proutkem kouzelným a všechno živé kolem zkamenělo. Sama Baba i s pannou, na Pluženské Horce rytíř hledící k Bezveli, jeho pes a stádo oveček. Ten opuštěný hrad zpustl, zdi se zcela rozpadly. Také již ty zkamenělé postavy nejsou takové, jaké bývaly.

Ta Panna zkamenělá stále čeká na vysvobození.

To byla pověst z Podbezdězí, kterých je v kraji mnoho.

Příště sem přidám i tu Horku, a jiné místa v okolí.

A pořád na Bezvel chodím, a přemýšlím, jak tu krásnou pannu vysvobodím.

Napsal: Václav ze Spikal.