SPIKALY

Krásné úterní den přeji. V naší malé vesničce, jménem Spikaly, stojí krásná kaplička, která je zasvěcena svatému Prokopu, který v dnešní datum 4.7. slaví svůj den. Kaplička byla postavena před 90 lety, stavitelem Karlem Kredbou z Katusic, podíleli se na ní i zedníci ze Spikal (p. Jechuntál z čp.22) a z Kováně, ale i z okolí. Samotné dveře zhotovil kovář ze sousedního Skalska, Karel Hegr, který měl za manželku Antonii Haspeklovou ze Spikal, dceru hostinského.

Dnes na počest slávy svatého Prokopa, jsem šel ve 12 h zvonit na zvon; bohužel zvon není původní, a také není tak zvučný; původní zvon byl roztaven na válečné účely během druhé světové války. A tak asi zvonění nešlo v naší vesničce moc slyšeti.

V dřívější době, ale však naposledy na slávu 80 let kapličky, se konala zde Mše Svatá, i s povídáním o historii, troubením na lesnici atd. Bohužel, já to měl v plánu i na počest 90 let kaple. Ale když vidím, jak se někteří lidé v naší vesnici chovají, inu jsem si řekl, žádná sláva nebude, ať si to uvědomí. Jak lidé během let se změnili (Někteří vlastní matky vyhánějí vlastní dcery, i vnoučata na štědrý den z domova).

Pojďme však dál. V loňském roce, díky větru, upadla špička i s křížem z naší kaple. Zhotovit se dal nový, a velmi povedený. V kopuli špice, byly uloženy věci, z let 1933. A když znova, při opravě kopule, daly se nové věci z roku 2023. Já osobně jsem svědkem, jak se věci ukládali do nové kopule v měsíci květnu.

Proč vlastně se stavěla v naší vesničce tato kaplička?

Rok 1933, v tom roce, kdy byly velmi přemnožené myši, ztížena byla rodina pana Moce Františka z čp.1, krutou, bolestnou ránou, zemřel jim jediný synáček František, ve stáří 10 roků. Mimo toho postavilo ustavivší se družstvo v čele správcem Mocem Františkem ml. Na obecním pozemku „na návsi“ mezi čp.4 a čp.5 kaplička se zvoničkou. Zvonek zavěšen 28. října 1933, v památný den výročí 15 našeho osvobození. Do kopule ve zvláštním pouzdře měděném vložena pamětní listina: Opis její:
Ve Spikalích 25 listopadu 1933.

            Pozdrav těm, kteří čísti budou, pro něž jsme stavěli.

Léta spásy 1933, v němž milostivým letem vzpomínáno devatenáctistého výročí umučení Páně, započatá byla stavba této kaple podle plánu a pod vedením Karla Kredby, architekta a stavitele v Katusicích, nákladem 15.000 Kč. Jež opatřeny sbírkou obyvatelstva a darem rodiny Mocovy. Pozemek věnovalo obecní zastupitelstvo, v němž toho času zasedali: František Moc z čp.1, starosta; Zdeněk Žert z čp.11; a Václav Jíra z čp.9, radní; Václav Šágr z čp.4; Karel Čeleda z čp.21; Svatoň Josef z čp.20; Václav Kchýn z čp.12; František Jechuntál z čp.22; a Rudolf Jíra z čp.5, členové.

Když 16 let byla obec naše be hlasu zvonku, který nám byl v září 1917 vojenskou rekvisicí odňat, z přání obyvatelstva této naší obce, jež čítá dnes 26 domovních čísel a 137 duší, „aby Anděl Páně, budil nás do práce a s námi se modlil za její požehnání, aby denně připomínal radost zvěstování i zákona spásy, aby hlásil odpočinek denní i jednou ten poslední v Pánu“, byl posvěcen zvonek této kaple duchovním správcem dp. Farářem Jos. Kuškou z Kováně, na jméno a ku cti sv. Václava v den 28. října tohoto roku, jakožto den patnáctého výročí nově získané samostatnosti státu československého a poprvé zazvonil „Za pokoj a požehnání všem věrným Čechům živým i mrtvým doma i v dáli.“
V dne kdy toto píšeme, zbývá nám ještě opatřiti vnitřní zařízení, aby v den svatého patrona svého, velikého světce českého a slovanského sv. Prokopa příštího roku kaple byla vysvěcena.

            Stavíme s radostí při všech svých starostech Panu Bohu ke cti a chvále, pro sebe i pro Vás naše děti a daleké potomky, s modlitbou, aby Pán Bůh na přímluvu svatých patronů naších dal vísce naší práci, naším polím pokoj a požehnání. Amen

                                                                                               Starosta Moc František

Podepsaná listina byla uložena do pouzdra kovového a vložena do kaple dne 3. prosince 1933.

Usnesení o stavbě kapličky stalo se dne 3. září tak, že obec propůjčí část veřejného statku p. č. 825.

Po výstavbě dne 26. listopadu usnesení toto zrušeno a vyneseno nové: Část pozemku, na němž kaplička stojí i se zahrádkou daruje obec a současně přebírá na sebe patronát tj. veškeré udržování kapličky, které hraditi se bude přirážkami.

Proti tomuto výnosu podán protest podepsaný jinověrci rodinami (pozn. rodiny byly evangelického vyznání), Polívkovou, Šturmovou, Honcovou, Vetešníkovou, Žertovou, Šubrtovou a Doušovou (pozn. Kronikář byl p. Douša). Podepsaní nebrání se darování pozemku, pouze úhradě nákladu vydržování přirážkami, z důvodu, že kaplička slouží pouze kultu náboženskému jedné církve (pozn. katolické) a nikoliv humanitárním aneb dobročinným účelům.

SVATÝ PROKOP

Je to jeden z českých světců, ranného středověku. Byl to pat Sázavského kláštera. A také poustevník. Z legend se dozvídáme, že Prokop byl šlechtickým synem. Nebudu dále psáti, o svatém Prokopu, který zemřel L. P. 1053, za panování knížete Břetislava I.; ale proč vybrali Spikaláci za patrona právě sv. Prokopa. Že asi nejspíše, chtěli českého světce, patrona české země. Vždyť naše vesnička byla plná vlastenců, kdy zdejší staré rody se i tajně scházeli ve sklepeních, v místní tajné modlitebně. Dále, že svatý Prokop, měl blízko přírodě, naše vesnička byla plná myslivců, a také na oslavu 80 let, jsme my myslivci zdejší stáli čestnou stráž, a zvěstovali dobré skutky. Za první republiky to byli především místní hasiči dobrovolného sboru (Hasiči jsou zde od roku 1886; osamostatněni v roce 1924).

V kapli se nachází dřevěná socha svatého Prokopa, holí a laní. Vlevo jest obraz ze Staré Boleslavi, kde můžeme spatřiti oráče, jak zde orá. Prokop také v našich představách žije především jako oráč. Jako muž, který bojuje s pralesem o půdu, který i skály oral na úrodnou zemi. Oráč je spjat se zemí, na níž stojí.

Svatý Prokop je patronem podivuhodné vlastnosti Čech…… Je to také patron českých myslivců.

Sepsal, částečně opsal listinu, a zazvonil na zvon v kapli ve Spikalech, místní rodák, Václav František Pekař ze Spikal.